10 zajímavých míst v Benátkách, které v průvodci nenajdete

Myslíte si, že Benátky znáte? A slyšeli jste o paláci na vodě nebo utajeném labyrintu? Město gondol vás dokáže překvapit i po letech. Stačí se jen odpoutat od běžných turistických tras a nebát se vkročit do neznáma.

Už jste byli v Benátkách a ty vás vzaly za srdce? My vás provedeme utajenými místy tohoto pohádkového města. Objevíte starobylou výrobnu gondol, ojedinělé renesanční paláce a zahrady ve městě, kde se jinak zeleň vyskytuje jen zřídka. Prozkoumáte nejkrásnější knihkupectví v Itálii, trochu jiný supermarket i mosty, kde se na fotku nebudete tlačit s davy dalších turistů. Tady jsou!

Výrobna gondol Squero di San Trovaso

Slovíčko „squero“ je v benátském dialektu synonymem pro loděnici, tedy místo, kde se staví gondoly. V době největšího rozkvětu Benátské republiky jich tu bylo několik desítek, ale do dnešních dnů se jich dochovalo opravdu jen pár. A loděnice San Trovaso je nejlepším příkladem výrobny, kde se dodnes gondoly dělají ručně. Přímo tady vzniká tělo, ale i tzv. duše gondoly, která je vždy vytvářena na míru gondoliéra. Každý kus je dělán přesně na postavu člověka, jež ji bude používat. Skládá se z několika druhů dřev, její tvar je zploštělý a místo pro gondoliéra je přesně utvářeno dle jeho tělesných proporcí. Před výrobou loďky proto musí budoucí majitel několikrát navštívit loděnici, aby byl řádně přeměřen a převážen. A pokud chce gondolu dlouhodobě používat, měl by si míry a váhu udržet. Ve Squero di San Trovaso dodnes můžeme pozorovat lodníky, jak pracují na nových lodích. přičemž nejkrásnější pohled na jejich práci je z ulice Fondamenta Nani.

Věž Scala Contarini del Bovolo

Gotických a renesančních budov na břehu kanálu Grande je nepočítaně. Málokdo však zavítá až k Palazzo Contarini. Ten je honosícím se příkladem renesančního umění. Zde, kromě samotného paláce, naleznete i schodiště ve tvaru šneka, které dalo paláci italský druhový název. Vystoupíte-li z místního parníčku na zastávce Sant´Angelo, projdete náměstí Campo Manin a přibližně v jeho půlce se vydáte doprava uličkou Calle Locande, dojdete ke zmíněnému paláci. Jeho vyzdobené gotické průčelí nemůžete minout, ovšem utajená krása se skrývá v jeho dvoře, řečeném Corte del Maltese. Dvacet sedm metrů vysoká věžička, postavená z vápence a bohatě zdobena červenými cihlami. Z jejího vrcholu můžete navíc obdivovat nádherné panorama Benátek.

Mosty Ponte del Chiodo a Diavolo

Benátské vodní kanály spojuje více než 400 mostů. Dříve bývaly všechny jednoduché a dřevěné, ale postupem času byla k můstkům přimontována zábradlí tak, jak to vyžadovaly moderní stavební předpisy a normy. Přesto se nám v Benátkách dochovaly dva unikátní starobylé mosty, na kterých hrazení není, a tak je jednoduché představit si, jak asi dříve vypadaly. Jeden se nachází ve čtvrti Cannaregio na konci nábřeží Fondamenta della Misericordia. Jedná se o soukromý mostík překlenující kanál Rio di San Felice a spojující veřejné nábřeží se soukromým domem. Říká se mu Ponte del Chiodo. Druhý původně dochovaný most najdeme na ostrůvku Torcello a nese přídomek „Ďáblův“, protože byl údajně postaven za jedinou noc, díky pomoci z pekel.

Utajené benátské zahrady

Všimli jste si, že v Benátkách téměř neexistují okrasné zahrady, květinové záhony a dvorky? Většinu otevřeného prostoru tvoří dlážděný povrch. Víte proč? Vysvětlení je prosté. Benátky, ač město vystavěné na vodě, vždy bojovaly s nedostatkem pitné vody. Bylo tedy nutné ji nějak získat. A nejjednodušším způsobem bylo odchytávání dešťové vody, její filtrace a shromažďování ve studnách. Veškeré otevřené prostory, náměstí či vnitřní dvory domů a klášterů, byly tak vydlážděny se spádem, aby zachytávaly vodu. A mít zahradu byl neuvěřitelný přepych a rozmar, který si mohli dovolit opravdu jen ti nejbohatší. Marnotratnost však vládla i v historii. Proto pár starobylých zahrad lze v Benátkách najít ještě i dnes. K nejkrásnějším patří zahrady paláce rodiny Contarini dal Zaffo, umístěné ve čtvrti Cannaregio. Je možné vychutnat si zde procházku mezi vzrostlými stromy, okrasnými květinovými záhony doplněnými fontánkami a sochami. Mezi další příklad volně přístupné benátské zeleně můžeme zařadit klášterní zahrady konventu San Francesco della Vigna, kde jako by se zastavil čas. Nachází se ve čtvrti Castello. Pěknou ukázkou barokní zahradní architektury 17. století je také dvůr paláce rodiny Zenobi, tzv. Ca´ Zenobio degli Armeni ve čtvrti Dorsoduro. Veřejnosti přístupný však bývá jen při zvláštních příležitostech, jako je například slavná výstava Biennale di Venezia.

Knihkupectví Libreria Acqua Alta

Pokud nemáte rádi zápach tlející vody, starých tisků a máte alergii na kočky, tak se vám tu asi úplně líbit nebude. Nicméně ojedinělost, nápaditost a zajímavost se tomuto místu upřít nedá. Nachází se za náměstím svatého Marka, v ulici Calle Lunga Santa Maria Formosa a nabízí veškerou vydanou literaturu, týkající se Benátek a přilehlých ostrovů v posledních desetiletích. Mezi jinými jsou tu ale k sehnání také staré mapy, knižní průvodci či obrazy. Nabitým poličkám s knihami vévodí černá gondola uprostřed, plně naložená různými spisy. A působí zvlášť efektivně, když se zvedne voda v laguně. Knihkupectví se totiž zaplaví. Do toho všude posedávají kočičí mazlíčci majitelů. Nechybí samozřejmě ani stolečky a židle, aby si nakupující mohli v klidu vybranou knihu prolistovat.

Renesanční palác obklopený vodou

Nezapomeňte se při své návštěvě knihkupectví Libreria Acqua Alta jít podívat i na „vyhlídku“. Úplně na konci prodejny uvidíte průchod na terasu. Schody vytvořené z navrstvených starých knih vám dovolí vyšplhat úplně nahoru a potěšit se pohledem na zajímavou stavbu. Jedná se o jediný benátský dům, který je ze tří stran obklopen vodou. Pěknou fotku pořídíte také z můstku v uličce Calle Bragadin o Pinelli, či z nábřeží Fondamenta Felzi.

Labyrint Borges

Ve městě, skoupém na zeleň, a to i z důvodu nedostatku místa, bychom něco tak bohémského, jako je bludiště, nečekali. A přesto Benátky mají svůj zahradní labyrint! Navíc se nachází na místě nejméně pravděpodobném. Přiléhá totiž ke kostelu svatého Jiří a tvoří tu část jeho klášterních zahrad. Byl vytvořen v roce 2011 nadací Cini jako připomínka 25. výročí úmrtí významného argentinského básníka Jorgeho Luise Borgese. Anglický architekt Randoll Coate se inspiroval Borgesovou povídkou „Labyrint“ a vytvořil rozsáhlou zahradu, dlouhou celkem jeden kilometr, osázenou 3 200 vzrostlými stromy, které tvoří složitou změť uliček, z nichž ven vede pouze jediná cesta. Uprostřed bludiště jsou umístěny prvky a symboly, které se v autorově novele objevují, tedy přesýpací hodiny, hůl, písek, zrcadla, a podobně. Pro návštěvu je nutné přejet vaporettem na Isola di San Giorgio, který se nachází mezi náměstím svatého Marka na severu a ostrovem Giudecca na jihu.

Supermarket Despar Teatro Italia

Může se stát, že do Benátek zavítáte na více dní. A může se také stát, že si budete chtít někde nakoupit. Potom vám doporučujeme Supermarket Despar Teatro Italia, který překypuje autentickou atmosférou i skvostnou architekturou. Ano, architekturou, v supermarketu. Jedná se totiž o projekt Kontroverzní projekt v bývalém divadle Teatro Italia - ve čtvrti Cannaregio. Ten je dnes místem supermarketu řetězce Despar v centru Benátek. V krásném divadelním sále se tak nyní nacházejí uličky s vystavenými výrobky k prodeji, zatímco bývalé jeviště se stálo gurmánským barem. Rozhodně unikátní místo, které stojí za návštěvu, i když zrovna nemáte hlad.

Bistro Acqua e mais

Při dni plném prohlídek musíte na program zařadit chutný oběd. Přímo k přímořským promenádám se ale nedostanete snadno. Acqua e Mais je benátskou odpovědí na pouliční jídlo a nabízí skvělý výběr mořských plodů, od kalamár, sardinek, krevet, po ústřice. Ale i další italské klasiky, jako je rizoto nebo pizza. A vybrat si i můžete, zda chcete mít své jídlo v kornoutu, misce nebo na špejli. tak jako tak, procházka kolem kanálů bude s těmito dobrotami jistě ještě o něco lahodnější.

Muzeum Ca' Rezzonico

Ponořte se do benátského věku dekadence a navštivte tento honosný palác benátské aristokracie Rezzonico, který ukrývá nepřekonatelnou sbírku umění z 18. století. Muzeum je příkladem dobové atmosféry a stylu. Jeho pokoje překypují nejen díly z jedné z nejúspěšnějších epoch evropského umění, ale také odhalují okázalost a nádheru benátské rezidence z 18. století. K vidění jsou zde například mistrovská díla Canaletta, Giambattisty a Giandomenica Tiepola, Rosalby Carriery, Pietra Longhiho a Francesca Guardiho.