„Boeing je letadlo, Airbus je víc počítač,” říká Marek Terzijský

Létání fascinuje lidstvo už od nepaměti. A pro mnohé je práce pilota splněným snem. Jaké to ale je, řídit dopravní letadlo každý den? Co všechno pilota před odletem čeká? Je dnes AI součástí i tohoto odvětví? A jak je to s tleskáním po přistání? Rozpovídali jsme se s pilotem dopravních letadel Markem Terzijským, který si svůj sen o létání splnil, a který dnes brázdí oblohu v Boeingu 737.

Dobrý den, Marku, vy máte práci, která je snem mnohých. A také se o ní ale traduje mnoho historek. Například, že získání Oprávnění pilota dopravního letadla je poměrně drahou záležitostí. Je to pravda? A co byste doporučil studentům, kteří se pro tento obor rozhodli a financování výcvikového programu je teprve čeká?

Létání je bohužel poměrně drahá záležitost. V tomto je to naprostá pravda. Možností financování je více. Samozřejmě nejjednodušší možností je vlastní financování, kde student neřeší bankovní nebo jiné úroky. V dnešní době mají mladí letci také možnost využít bankovních nebo nebankovních úvěrů, které lze sjednat ve spolupráci s leteckou školou. Někteří kolegové v průběhu výcviku nalétali potřebné hodiny v USA, kde jsou ceny nižší. Už to není co bývalo, ale stále se tam dají nějaké peníze ušetřit. Když si vezmeme, že jedna letová hodina na Cessně 150 stojí v ČR v průměru 4500-5000 korun na hodinu a těch hodin potřebujete cca 150, každá stovka je dobrá.

Co vás osobně přivedlo k létání? Byl to váš sen od dětství nebo spíše souhra okolností? A Jaké vlastnosti by podle vás měl dobrý pilot mít?

Když mi byly čtyři roky, seznámili jsme se na dovolené ve Španělsku s rodinou, která měla stejně starého syna jako jsem byl já, a jeho tatínek pracoval jako letecký mechanik u letectva v Praze - Kbelích. Vyprávěl mi o letadlech, já poslouchal, oči jsem měl vykulené, že mi málem vypadly a tehdy jsem si řekl, že budu pilot. A už mě to nepustilo. Od té doby mě zajímala jen letadla.

Když to zjednoduším, řídit letadlo je vlastně podobné, jako řídit jakýkoliv jiný dopravní prostředek. U všeho musíte dávat pozor na to, co děláte, vědět co děláte a mít to takzvaně “mezi ušima v pořádku”. Asi nedokážu vyjmenovat vlastnosti, které by měl pilot mít. Znám desítky pilotů a každý je jiný. Jedno ale mají společné a to je láska k letadlům a létání. Věřím, že když někdo něco dělá s láskou, bude v tom vždy lepší než někdo, kdo k tomu žádný vztah nemá.

Jaká je přesně náplň vaší práce? Předpokládám, že toho máte na starost mnohem víc, než jen nastartovat motory nebo zapnout autopilota. Co všechno tedy musí pilot před odletem udělat?

Potkáváme se v briefingové místnosti hodinu a čvrt před plánovaným odletem. S kolegou co-pilotem si projdeme počasí na naší plánované trase a v destinaci, koukneme se, jestli nemá letadlo nějakou závadu, jestli nejsou nějaké omezení na letišti odletu a příletu a rozhodneme se, jestli budeme brát nějaké palivo navíc. Potom se potkáme se stevardy, řekneme si co je potřeba a jdeme do letadla. Letadlo si samozřejmě musím zkontrolovat i vizuálně, takže si ho obejdu zvenčí. Takzvaný walkaround se dělá u každého letadla a před každým letem. Je jedno jestli je to malá Cessna nebo Boeing. V dopravním letadle to nefunguje jako v autě, že bychom si sedli a nastartovali. Máme tam poměrně hodně věcí ke kontrole, práce, papírů a příprav. Jakmile mají stevardi připravenou kabinu, začínáme nastupovat.

Co se vám honí hlavou těsně před startem, když za vámi sedí téměř dvě stovky lidí?

Nic zásadního. Já ty lidi vůbec nevnímám. Boeing 737 má poměrně malou pilotní kabinu a člověk (nebo alespoň já) si vůbec neuvědomuje, že bych za sebou měl 189 lidí. Říká se, že každý let je originál. To je svým způsobem pravda, ale samotný start je za tu dobu už rutina.

Jak často létáte a jaké jsou vaše nejoblíbenější destinace? Preferujete kratší lety nebo dálkové linky?

Já osobně mám nejradši otočkové lety z Prahy do Prahy do dvou hodin. To je pro mě ideální. To splňují například řecké ostrovy. Většinou je tam krásně, doba letu kolem dvou hodin a domů. Dálkové lety nejsou pro mě. Sedět v letadle 7 a více hodin nemusím. Naše letadla sice nejsou na dálkové lety uzpůsobena, ale letět do Egypta na otočku je v podstatě to samé. Čtyři hodiny tam, čtyři a půl zpět a máte z toho skoro 9 hodin v kokpitu.

Létáte pouze na jednom stroji nebo se to mění? A je velký rozdíl mezi například řízením Boeingu a Airbusu?

Piloti v obchodní letecké dopravě můžou legálně létat jen jeden typ letadla. Jsou ale i vyjímky, tzv. dvoutypovost. To se ale týká převážně Airbusů, protože jejich koncept kokpitu je velmi podobný. Ať se jedná o malý Airbus A320 nebo velký A330. Od Boeingu je ale Airbus odlišný celým svým konceptem. Řízení jako takové je samozřejmě stejné. Když přitáhnu berany v Boeingu nebo sidestick v Airbusu k sobě, obě letadla začnou stoupat. Boeing je stále ještě letadlo. Airbus už je víc počítač. Co je lepší si nedokážu tvrdit. Obě varianty fungují perfektně desitky let.

Z internetu a televize víme, že existují také letiště, na kterých jsou přistání poměrně náročná. Například prý na Madeiře nebo v Courchevel, ve Francouzských Alpách. Létáte i na taková místa?

Já osobně na Funchal (Madeira) kvalifikaci nemám. Létal jsem tam ještě jako kopilot. V televizi a na internetu kolují videa, kde se letadla zmítají v turbulencích. Já tam byl cca 10x a nikdy se tam nehnul ani lísteček a počasí bylo naprosto dokonalé, takže úplně nemůžu soudit. Ale od kolegů vím, že to dokáže být zrádné letiště. Courchevel je alpské letiště pro malá letadla, kam se žádné dopravní letadlo „nevejde”. Jedno mají ale tyto letiště společné. Na obě potřebujete speciální výcvik a v případě Funchalu i potvrzení od portugalského úřadu civilního letectví.

Jak se v průběhu let změnila role pilota? Přibylo spíš více automatizace, nebo naopak odpovědnosti?

Automatizace hraje velkou roli v dopravním létání. Bez ní už se dnes neobejdeme. Nebo obejdeme, ale jsme limitovaní, kam můžeme a nemůžeme letět. Jak vysoko můžeme letět, apod. Pilot ale musí zůstat pilotem. Nejsme programátoři, ani specialisté na IT. Jsme letci, kteří musí v případě potřeby automatizaci plně nahradit a dostat letadlo na zem. Pořád je to člověk, který toho autopilota ovládá a dává mu příkazy, kam má letět. Nikdy to není naopak.

Předpokládám, že moderní technologie a AI se v posledních letech dostaly do letecké dopravy stejně, jako kamkoliv jinam. Změnil se tím rapidně i způsob řízení letadel?

Zatím jsem se v práci s AI nesetkal a doufám, že to tak ještě nějakou dobu zůstane.

Jak vnímáte dostupnost leteckých sledovacích aplikací, jako je Flightradar24? Považujete je za užitečný nástroj pro veřejnost a letecké nadšence? Nebo v nich vidíte spíše potenciální bezpečnostní či provozní rizika?

Za mě je to super. Jasně, asi by se dalo polemizovat o bezpečnosti, ale to bychom nemohli dát ani fotku ani na Instagram. Například Vámi zmiňovaný Flightradar24 má vícero využití, nejen pro letecké nadšence, ale i pro samotné letecké společnosti. Stačí vyfiltrovat provoz podle aerolinky a hned máte ucelený přehled, kde se vaše letadla nachází.

Měl jste v letadle někdy strach? Dostal jste se někdy do takové situace?

Na to se mě ptá hodně lidí a já odpovím zase stejně. Neměl. Zažil jsem situace, které byly stresující, ale na strach nebyl čas. Člověk se snaží dělat svoji práci tak, jak byl vycvičen a změní se v robota. Na Instagramu jsem popisoval příhodu, kdy jsme letěli do Afghánistánu s vojáky a při klesání na vojenskou základnu Mazar-e-Sharif nám začala zvonit signalizace požáru podvozkové šachty. To, že to byl planý poplach a chyba v signalizaci jsme v tu chvíli nemohli vědět. S kolegou jsme to pak rozebírali a shodli jsme se, že strach jsme necítili. Prostě na něj nebyla v hlavě kapacita. Kolena se nám rozklepala až na zemi, když bylo po všem.

Přemýšlel jste někdy nad tím, že místo pilota veřejných dopravních letadel vyměníte za pilota soukromých letů?

To mě neláká. Vždy se mi líbilo dopravní létání. A tím dopravním myslím velká dopravní letadla. Ono je to ve finále stejné jako to „malé” létání. Mám kolem sebe kolegy, kterým to vyhovuje a naopak by nešli do velkého dopravního létání. Je to otázka preference.

Je nějaký let, na který nikdy nezapomenete?

Těch je víc. Ať už výše zmíněný let do Afghánistánu, let Winnipeg-Miami, kdy jsme po startu vypínali motor za letu, můj úplně první let na Boeingu s lidmi na palubě a s instruktorem do Tel Avivu nebo let kdy jsem vezl moji babičku na dovolenou na Krétu, a která se po přistání a potlesku dojetím rozbrečela. Těch letů je více. Neumím si vybrat jen jeden.

A co tleskání pasažérů po přistání? Máte to rád nebo ne? :)

My to v kokpitu neslyšíme, takže vlastně nevím. Určitě mi to nevadí a když mi stevardi řeknou, že lidi tleskali, je to fajn pocit. Na druhou stranu lidi dokáží tleskat ať s tím přistanete krásně nebo s tím praštíte o zem. Potlesk určitě neznamená hezké přistání. Spíš to znamená něco jako: „Zaplaťpánbůh už jsme na zemi.”