Co dnes nejvíce dělí generace X, Y a Z? Velkou roli tu hrají hodnoty.
Baví vás Macchiato? Mějte nás na Googlu víc na očích.
Nejvíce nás mezigenerační neshody trápí v rodině. I v práci nám ale mohou pěkně znepříjemnit život. Nejcitlivější téma dne je přitom: kdo kolik vydrží. „Dřív se prostě makalo a na ty vaše bebíčka nebyl nikdo zvědavej,“ slýchají často především mladší generace. Mezigenerační nedorozumění vzniká současně s tím, jak se mění pohled na práci, stres a psychiku. Otázka, kdo to měl těžší, je tedy spíše slepou uličkou. Zkusme se raději podívat na generační problematiku z jiného úhlu pohledu – na čem jednotlivým generacím záleželo a čím se můžeme navzájem obohatit?
Když jeden řekne „musím to zvládnout“ a druhý „potřebuji si odpočinout“, snadno vznikne dojem, že si nemají co říct. Za oběma postoji přitom stojí hodnoty, které si každý odnesl z dospívání. Pro někoho je důležité nezklamat ostatní, pro jiného nepřehlížet vlastní potřeby. A právě tady často začíná nedorozumění a situace, které posuzujeme podle vlastních měřítek.
Rozdíly mezi generacemi a jádro jejich problémů
My lidé žijeme ve svém světě a vycházíme z vlastních zkušeností. Když se ale podíváme do minulosti, najednou se ukáže, že lidé, se kterými jsme běžně v kontaktu, formovala úplně jiná společnost než nás. Změna režimu, pak nástup internetu a technologií, a nakonec záplava informací a s tím i dezinformací. Každá epocha tak formovala úplně jiné osobnosti. Zatímco jedna generace měla k informacím omezený přístup a dychtila po nich, nové generace žijí v záplavě pravdivých i lživých informací, cítí se jimi přehlcení a před okolním světem se chtějí spíš zavřít na klidné místo.
Generace X (1965-1980) – hlavně houževnatost
Generace X strávila v dětství spoustu času bez dozoru dospělých. Vyrůstala bez technologií a informace si chodily hledat do knihovny, nebo si je předávala mezi sebou. V mládí nebo mladší dospělosti navíc zažila změnu režimu a ekonomiky. Naučila se, že „musí vydržet“, protože svými problémy nemůže zatěžovat ostatní. A především, že se něco, jako psychika, vůbec neřeší. Dnes vyniká vytrvalostí a schopností potlačovat emoce v těžkých obdobích. Jejich nejsilnější stránkou je tedy houževnatost. Často pak ale vznikají momenty, kdy generace X začne řešit změnu životního stylu až se svými dětmi. Často si totiž neuvědomuje, že je to potřeba, nebo jak na to.
Generace Y/Mileniálové (1981-1996) – hledání příčin
Generaci Y (nebo také mileniálům) už samotný výkon nestačí. Hlavní je pro ně otázka „proč“. S pádem železné opony se dostali k obrovskému množství informací, doslova na jedno kliknutí. A díky nově dostupným informacím vznikl prostor zajímat se o příčiny. Knihy, podcasty ale také terapie a práce s rodinnými vzorci mileniály dovedla k tomu, že příčiny jsou někdy jiné, než na první pohled vypadají. Díky jejich iniciativě se otevřelo spoustu témat, která byla dříve tabu. Mileniálové jsou prvními, kteří žijí v moderní době, a začali tak využívat její otevřenosti i možností. Neustále je ale konfrontují se starým světem, ve kterém byli částečně vychováváni. Někdy tak nedokážou správně nakládat se svými možnostmi. Věří totiž, že využít se musí vždy a všechny.
Generace Z (1997-2012) – hledání sebe
Generace Z je často označována za línou a neschopnou, i když má k dispozici mnohem více možností. Mladé lidi dnes často brzdí ale právě velké množství informací, které může komplikovat jejich rozhodování. Další rozdíl je, že pro generaci Z je psychosomatika výchozí bod, nikoliv šarlatánství. A od duševního zdraví se odvíjí jejich život – učí se od mládí nastavovat si hranice, nežijí jen pro práci a mluví otevřeně o tom, co prožívají. Z pohledu starších generací tohle chování může působit jako změkčilost, a proto je často Generace Z nazývána také „sněhovými vločkami“. Pro mladé lidi je přirozené pojmenovat si potíže a snažit se jim předejít. Má to ale jedno riziko – hranici mezi tím, kdy potíže hledají, aby je vyřešili, a kdy proto, aby se za ně schovali. Strach, že místo konání zůstanou jen u analyzování, je tedy oprávněný. Reálná akce totiž k hledání vlastní cesty patří.
Jak vedle sebe žijí jednotlivé generace v praxi
Nejlépe se rozdíly ukážou na příkladu. Představte si, že vás rozbolí zub. A co dál? Generace X si vezme prášek proti bolesti a práci dokončí. Až poté si zajde k zubaři. Mileniál udělá totéž, ale souběžně hledá příčinu. Stres se totiž umí propsat do těla, třeba skřípáním zubů, a tak si přečte něco o psychosomatice a zkusí pracovat se stresem. U generace Z se někteří zachovají stejně jako mileniálové, ale najdou se i tací, kterým práce za takovou bolest nestojí, a prostě si vezmou dovolenou nebo sick day. Každá generace tak má co nabídnout – u generace X je to vytrvalost, u generace Y zvědavost a u generace Z je to vnímavost k signálům těla.
Důležitě je neopomenout fakt, že svět se dnes mění rychleji než dřív a každá generace vyrůstala v něčem jiném. Žádná z cest není ideální sama o sobě. Vytrvalost bez odpočinku vyčerpá a analyzování bez činů nikam nevede. Nejlépe zkrátka bude, když si od ostatních generací něco půjčíme a posdílíme.
Baví vás Macchiato?
Mějte nás na Googlu víc na očích.














