Edukační centrum České filharmonie od 0,5 Studia představuje funkční prostory uvnitř neoklasicistického paláce

Podle návrhu Pavla Nového a Víta Svobody z 0,5 Studia vzniklo v budově pražského Rudolfina Edukační centrum, které mimo jiné umožňuje několikafázové edukační programy podle nejnovějších vzdělávacích metod. Prostory centr toho nabízí ale mnohem víc. Učí se tu na pozadí veselých barev a pod hvězdným nebem.

Pražské Rudolfinum bývá spojováno především s velkými koncerty, slavnostními večery a noblesou historické budovy, která patří k nejvýznamnějším architektonickým dominantám české metropole. Jen málokdo by tak ještě před několika lety čekal, že se právě v přízemí této neoklasicistní stavby ukrývá místo, které dokáže děti i dospělé vtáhnout do světa hudby stejně intenzivně jako velký koncertní sál. Edukační centrum České filharmonie, které vzniklo podle návrhu architektů Pavla Nového a Víta Svobody z 0,5 Studia, je důkazem, že vzdělávání může být nejen funkční, ale také vizuálně působivé, hravé a emocionální.

Prostory edukačního centra jako stvořené pro zvídavou duši umělce

„c,” vysvětluje architekt 0,5 Studia, Pavel Nový.

Edukační centrum České filharmonie bylo od začátku navrženo jako prostředí, které dokáže aktivně pracovat s pozorností návštěvníků. Každá část interiéru má vlastní atmosféru, vlastní rytmus i vlastní způsob, jak návštěvníka vtáhnout do dění. Hlavní vstup do centra se nachází z ulice 17. listopadu. Už předsálí funguje jako přechod mezi rušným městem a světem hudby. Skupiny zde čekají na příchod lektora a postupně se naladí na program, který je čeká. Následuje vstupní hala, jež slouží především jako šatna pro až šedesát návštěvníků. Namísto běžného utilitárního řešení tu architekti pracovali s lehkým rastrem, který podporuje samoobslužný provoz a zároveň působí čistě a přehledně. V celém prostoru je patrné, že 0,5 Studio přemýšlelo o vzdělávání jako o komplexním zážitku. Návštěvníci se zde nepřesouvají z jedné anonymní místnosti do druhé. Naopak procházejí prostředím, které proměňuje náladu, tempo i intenzitu vnímání. Někde převládá soustředění, jinde prostor vybízí ke kreativitě nebo odpočinku. Velkou roli zde hrají barvy, světlo i práce s materiály. Interiérem se prolínají tmavě modré tóny připomínající noční oblohu, zlaté akcenty odkazující na hudební nástroje i teplé dřevo, které do prostor vnáší pocit bezpečí a útulnosti. Výsledkem není sterilní vzdělávací centrum, ale prostředí, které dokáže probudit zvědavost.

„c.”

Auditoria, foyer i respirium

Nejvýraznější částí celého Edukačního centra je bezpochyby Auditorium I. Už při vstupu působí téměř jako scénografie pro divadelní představení. Tmavě modrý prostor s nasvícením připomínajícím hvězdnou oblohu vytváří silnou emocionální atmosféru a okamžitě návštěvníky vtahuje do programu. Hlavní roli zde hrají tři zlatě osvětlená pódia, která vystupují z potemnělého prostoru a přirozeně přitahují pozornost. Zlatá barva odkazuje na materiály hudebních nástrojů i na slavnostní charakter hudebního zážitku. Pódia zároveň fungují jako místo pro lektory, hudebníky nebo jednotlivé části programu. Významným prvkem Auditoria I je také akustická stěna, která není pouze technickým řešením, ale plnohodnotnou součástí interiéru. Jsou v ní uloženy taburety pro návštěvníky, které lze podle potřeby jednoduše vysunout nebo naopak schovat. Pod pódii se navíc nachází další úložné prostory pro edukativní pomůcky a další vybavení.

Po Auditoriu I následuje foyer, které funguje jako pomyslný předěl mezi jednotlivými částmi programu. Zatímco první auditorium pracuje s tmou, soustředěním a dramatickou atmosférou, foyer přináší světlo a uvolnění. Návštěvníci zde mohou na chvíli zpomalit, nadechnout se a připravit na další část programu.

Na foyer navazuje Auditorium II, které je naopak založeno na variabilitě. Může fungovat jako komorní koncertní sál, prostor pro workshopy i zázemí pro lektory. Oproti prvnímu auditoriu zde hraje důležitou roli denní světlo a otevřenější atmosféra. Strop v jemném zlatém tónu propojuje prostor s ostatními částmi centra a zároveň mu dodává slavnostní nádech. Velkou výhodou Auditoria II je možnost proměnit uspořádání sezení podle konkrétního programu. Jednou může fungovat jako přednáškový sál, podruhé jako místo pro skupinovou práci nebo hudební workshop. Flexibilita se zde stává stejně důležitou jako estetika.

Skutečné finále ale přichází v prostoru nazvaném Respirium. Právě zde se jednotlivé části programu propojují do jednoho celku. Respirium slouží jako prostor pro projekce, tvůrčí dílny, relaxaci i zpracování zážitků. Návštěvníci zde mohou sedět na lavicích nebo využít taburety uložené pod nimi. Lavice navíc fungují také jako pracovní stoly, což zvyšuje variabilitu prostoru. Dominantou Respiria je dřevěný lamelový strop se skrytým osvětlením, který vytváří jemnou, téměř meditativní atmosféru. Důležitou roli hrají také průzory směrem do Auditoria I, díky nimž zůstává zachována kontinuita celého programu. Prostor tak nepůsobí jako oddělená místnost, ale jako přirozené vyvrcholení celé cesty.

„c,”

Vzdělávací prostory v Rudolfinu, kde se rodí láska k hudbě na celý život

Na Edukačním centru České filharmonie je fascinující především to, jak přirozeně spojuje architekturu, hudbu a vzdělávání. Nejde jen o dobře navržený interiér nebo o promyšlený soubor místností. Celý prostor funguje jako nástroj, který pomáhá budovat vztah k hudbě. Způsob, jakým jsou jednotlivé místnosti navrženy, podporuje různé formy vnímání. Někde převažuje soustředění, jinde kreativita, jinde odpočinek. Děti i dospělí zde nejsou pasivními posluchači, ale aktivními účastníky programu. Architektura je nenápadně vede, motivuje a pomáhá jim otevřít se novým zážitkům. Právě v tom spočívá největší síla projektu od 0,5 Studia. Architekti nevytvořili jen kulisu pro vzdělávací programy. Navrhli prostředí, které samo o sobě vypráví příběh. Příběh o hudbě, emocích, fantazii i o tom, že vzdělávání může být krásné. Edukační centrum České filharmonie zároveň ukazuje, jak důležitou roli mohou hrát kvalitní interiéry ve veřejných institucích. Místo, které vzniklo uvnitř historického Rudolfina, působí současně, svěže a nadčasově. Přesto si zachovává respekt k neoklasicistní architektuře budovy a navazuje na její velkorysost.

„c,” dodává Pavel Nový.