„Jsem rád, že mohu inspirovat a předávat to, co jsem se naučil,” říká kuchař, motivátor a kouč Jan Albrecht

Dnešní doba je poměrně náročná na výkon a očekávání, ale přináší i výhody. Jednou z těch hlavních je větší zájem o mysl, psychiku a celkové rozpoložení. A věřte nebo ne, jde to skloubit i se životem profesionála, pro kterého je mnohdy 24 hodin málo. Stačí jen chtít. A přesně tak to má i Jan Albrecht, kterého jsme zpovídali na téma kuchařské soutěže MasterChef, ale také plánů do budoucna, a především jeho role motivátora a kouče rozvojových technik.

Dobrý den, Jane, v roce 2023 jste zvítězil v soutěži Masterchef Česko a od té doby jste se stihl stát koučem, motivátorem, a také instruktorem Wim Hofovy metody. Co vás k tomu všemu ale přivedlo? A co nebo kdo vás přivedl k vaření?

Ano, je to už rok, neskutečně to uteklo, a tohle byl asi nejrychlejší rok v mém životě. Koučink, seberozvoj a workshopy jsem dělal dlouho předtím. A seberozvojem, meditací, prací s myslí a dalšími technikami se zabývám už skoro 8 let. A s odstupem můžu říct, že právě tyto techniky mi pomohly na cestě za vítězstvím. Co se týče vaření, s tím jsem spojen úplně od malička. A jednou z hlavních příčin je, že moje babička byla kuchařka a v kuchyni jsem vlastně vyrůstal.

Jak vás ovlivnila účast v soutěži Masterchef, a co znamenala ve vaší kariéře?

Vítězství v MasterChefovi mi pěkně zamávalo se životem, ale jen v dobrém smyslu. Přišlo spoustu příležitostí, ať už jde o vaření, nebo o moje aktivity v rámci seberozvoje, které se těší velkému zájmu. A za to jsem neskutečně rád! I když je to teprve rok, cesta teprve vzniká a to, co mám nyní před sebou, je skvělé. Navíc jsem moc rád, že mohu inspirovat a předávat to, co jsem se naučil, a pomáhat tak lidem být sami sebou. To je totiž to hlavní, a na tom makám každý den.

Na vašem webu albrechtak.cz často zmiňujete Wim Hofovu metodu. Můžete nám přesně popsat, co to znamená? A jak její instruktáž probíhá?

Velmi stručně řečeno, jedná se o skvělou aktivační techniku. V mém případě to byla technika, která nastartovala transformaci a pomohla mi pochopit, jak moc je důležitý vnitřní svět. Díky dechovým technikám a vědomému vystavování se nekomfortním situacím – například ledové vodě – si lze skvěle uvědomit, jak je určující vnitřní nastavení, a jak si doslova vytváříme vnější svět právě z tohoto místa. Snad je to srozumitelné. Je to trochu jiný přístup, než jaký nás učili ve škole. Na mém workshopu si to můžete vyzkoušet na vlastní kůži a lépe to pochopíte.

Sečteno podtrženo, jedná se o techniku ke zlepšení celkového fyzického i duševního zdraví. Jak se využití této techniky projevuje ve vašem životě?

U mě už to není jen o technice Wim Hof, ale o spoustě dalších technik, které jsem nastudoval za poslední roky. Meditace je nedílnou součástí mé denní rutiny a nedokážu si představit, že bych bez ní fungoval. Neskutečně mě baví, jak před pár lety byly tyhle věci vnímány jako „ezo" a lidé je nebrali moc vážně, a jak se dnes stávají běžnou součástí života všech, kteří dělají mimořádné věci a žijou mimořádné životy. Svět se ubírá správným směrem právě díky těmto lidem, kteří se nebojí mluvit o lásce, vděčnosti a propojení. Oni vědí, že to jsou klíčové nástroje k tomu, jak žít vysněný život.

A co například “Bad Days”? Máte také takové dny? Nebo jim v rámci této metody dokážete zcela předcházet?

To je naprosto přirozená věc a beru to jako součást vlastního vývoje. Takové dny jsou moc důležité a mají svůj význam. Taky bývám unavený, bezradný nebo třeba naštvaný. V takové dny je obzvlášť důležité vnímat sám sebe a připustit si, že to tak je. Je spoustu technik, které nám mohou v takových chvílích pomoct, ale někdy je nejlepší prostě jenom připustit, že to je přirozené a projít si takovým dnem s respektem k sobě. Když to pak další den zhodnotíš, častokrát pochopíš, proč to tak bylo.

Existuje ještě nějaká rozvojová technika, kterou byste se chtěl naučit?

Těch je opravdu celá řada. Za ty roky jsem dospěl k názoru, že naprosto nejdůležitější je převzít jakoukoliv techniku do praxe. Seberozvoj je dnes velký byznys a mnoho lidí podlehlo pocitu, že čím více si o těchto tématech přečtou, tím rychlejší jejich cesta a prozření bude. Tady ale opravdu platí, že teorie bez praktického zapojení do života je k ničemu. Dokonce si dovolím tvrdit, že přehánět to může být až nebezpečné. Dokonce už prý existuje i diagnoza, něco jako ve smyslu otrava seberozvojem. Pravidelnost a praxe jsou ale klíčem. Vůbec nejde o to, aby to bylo dokonalé. Důležité je konat a s úžasem pozorovat svou cestu.

Věnujete se momentálně i samotnému vaření nebo jste zaměřen ryze na koučování a pomoc s osobnostním rozvojem? A nepřemýšlíte například nad otevřením vlastního podniku? Dle vašich dosavadních odpovědí totiž dokážete jistě skvěle vést lidi, a to je základním předpokladem každého dobrého manažera.

Ano, vařím a moc mě to baví. Pomalinku tak mířím za svým snem. Rád bych v budoucnu vytvořil místo, kde budu propojovat věci, které mě baví a dávají smysl. Kde se mnou budou lidé, kteří mají podobně nastavené hodnoty a baví je dělat službu a radost druhým. Každý den takové lidi potkávám a jsou to moji hrdinové. Dělají svoji práci srdcem a opravdově.

Je mezi kuchaři rivalita?

Nemyslím. Dejme tomu, že jsou kuchaři soutěživý a baví je to. Ale spíš bych vyzdvihnul kolegialitu mezi kuchaři. Za poslední dobu jsem jich potkal mnoho a každý rád poradí a popovídá si o tom, co má rád. Chemie mezi kuchaři je skvělá a já jsem z toho nadšený. Miluju kuchaře.

Kdo nebo co vás ve vaření nejvíce inspiruje? A jak se to promítá do vašeho stylu vaření?

Jsem vyznavač jednoduchého pojetí a těch nejlepších surovin. Moc rád ochutnávám produkty, které byly vytvořeny s cílem nejvyšší kvality. Ostatně u potravin by to tak mělo prostě být vždycky. V takovém případě je sezónnost nebo lokálnost naprosto automatickou věci. Prostě není možně mít v Česku v lednu dokonalou jahodu. Zároveň mám rád balanc a lokální nemusí být vždy z vedlejší vesnice. Miluju produkty z Francie a rád s nimi pracuji. Při zachován pravidel pří výrobě (humánní a přirozené) je pro mě lokální v okruhu řekněme do 1000 km. Velmi se však vymezuji proti dovozu produktů vzdálených tisíce kilometrů, kdy je hlavním motivem dovézt plodiny pouze za lepší cenu a víc vydělat. To je krátkozraké a hloupé. Stejně jako produkce potravin v nelidských podmínkách pro zvířata, použití chemie, a podobné věci.

A otázka na závěr - co vás poslední dobou v gastronomii nadchlo? Nějaký počin, zajímavost, či tip na podnik?

Na restaurace jsem v poslední době neměl moc času, ale chystám se to přes zimu dohnat. Každopádně, pokud jde o jídlo, neskutečně mě baví online obchod s jídlem Rohlík. Jednak skvělý servis (až si připadám trošku jako lenoch), ale hlavně úžasná skladba sortimentu, a to přesně podle filosofie, která je mi blízká. Z produktů miluju například skvělou mlékárnu Struhy, maso od Kloudy nebo sezónní zeleninu a ovoce z jejich vlastní produkce.