„Nebojte se objektivní sebereflexe. To je to jediné, co vás posune dál,” říká profesionální fotograf Tomáš Havel

Fotografie pro něj nikdy nebyla jen o zachycení reality, ale způsob, jak jí rozumět. Fotograf Tomáš Havel se skrze svou zálibu vypracoval mezi profesionály, jejichž práce se dostala do National Geographic či Discovery. Ve svém portfoliu propojuje syrovou krásu přírody s precizně komponovanou estetikou architektury a luxusních interiérů. A právě v tom se nachází jeho charakteristický rukopis. V rozhovoru s námi se rozpovídal o cestě do světa špičkové fotografie, o náročnosti komerčních zakázek, o mašinách, na které dnes fotí, i o tom, proč jsou nejdůležitějšími nástroji fotografa jeho vlastní dovednosti.

Krásný den, Tomáši, při procházení vašeho webu je zřejmé, že označit vás pouze za fotografa by bylo značným zjednodušením. Vaše práce působí spíše jako vizionářská tvorba. Vzpomněl byste si, kdy jste poprvé vzal fotoaparát do ruky? A kdy se fotografie stala nejen vaší vášní, ale i profesí?
Moje cesta k fotografii nebyla přímočará. Spíše se vyvíjela postupně. První zkušenosti jsem sbíral s kamerou GoPro při sportu, ale skutečný zlom nastal až v severním Norsku. Právě tam jsem pochopil, že fotoaparát je pro mě ideálním nástrojem k vyprávění příběhů o místech, která mě fascinují. Profesí se fotografie stala přirozeně, mé snímky začaly na internetu oslovovat široké publikum a postupně přicházely nabídky od prvních klientů a značek.

Směřovalo tímto směrem i vaše studium? Nebo jste se ve focení zdokonaloval úplně mimo klasické vzdělání?
Od dětství jsem se věnoval kresbě a navštěvoval uměleckou školu, což mi dalo velmi důležitý základ pro vnímání kompozice a světla. V samotné technice fotografie jsem však samouk. Vše jsem se učil praxí a metodou pokus-omyl, přímo v terénu. Tato svoboda mi umožnila vytvořit si vlastní vizuální styl. Po gymnáziu jsem absolvoval Multimédia na VŠE, tedy obor, který se zabývá také fotografií. Ale pravdou je, že to pro mě významný přínos v do budoucích let nemělo.

Na jaké mašiny dnes fotí profi fotograf jako vy?
V současné době fotografuji na Sony A7IV. Je to pro mě nesmírně spolehlivý parťák, na kterého se mohu spolehnout v náročných horských podmínkách i při precizní práci v interiérech. Co se týče pohledů z výšky, ty mi zajišťuje DJI Mini 5 Pro, což je na cesty ideální a kompaktní stroj.

Na kolik takové vybavení vyjde?
Investice do profesionální výbavy je poměrně vysoká. Pokud započítáme jen to nezbytné – tedy tělo fotoaparátu, sadu kvalitních objektivů, stativy, světla, dron a výkonný počítač pro následné úpravy – pohybujeme se v řádech vyšších stovek tisíc korun. Stále však zastávám názor, že technika je pouze nástroj, který nutně nemusí dělat mistra. Tu nejdůležitější práci musí vždy odvést fotograf sám.

Používáte někdy při práci i analogový foťák?
Analogový fotoaparát mám momentálně na poličce spíše jako dekoraci a připomínku historie řemesla. V komerční sféře, kde je vyžadována absolutní preciznost, rychlost a okamžitý výsledek. Pracuji proto výhradně s digitální technikou, která mi dává maximální kontrolu nad výsledkem.

Fotek dnes máte spoustu, a stejně tak i klientů, kteří s vámi chtějí spolupracovat. Který byl ale ten první velký? A jak dlouho trvalo od doby, kdy jste začal fotit profesionálně, než jste se k němu dostal?
Zásadním milníkem bylo, když mou práci začaly publikovat světové platformy jako National Geographic či Discovery. Trvalo to ale několik let intenzivního cestování a budování portfolia, než jsem tohoto uznání dosáhl. Mezi první větší komerční klienty patřily značky jako Reebok nebo New Balance. Pamatuji si, že už v roce 2013 jsem bral jejich sportovní tenisky a bundy do Norska, abych tam vytvořil set fotografií. Tehdy jsem si poprvé uvědomil, že můj styl má na trhu své místo.

Mluvil jste o spolupráci s Reebok a New Balance. Nelákají vás nějaké další outdoor značky?
Tato spolupráce pro mě byla naprosto přirozená a s řadou dalších značek už dlouhodobě spolupracuji. Důležitá je pro mě autenticita, produkty, které fotografuji, musím sám v reálných podmínkách používat a věřit jim. Lidé poznají, když je spolupráce upřímná. Například když jsem jel fotografovat do Himálaje v Nepálu, spojení s profesionální outdoorovou značkou dávalo naprostý smysl, protože v takových podmínkách jde o funkčnost víc než o cokoli jiného.

Se kterým klientem byla spolupráce nejnáročnější?
Náročnost projektů obvykle nesouvisí s konkrétním jménem klienta, ale s logistikou a podmínkami. Při fotografování luxusních resortů je často nutné pracovat ve velmi omezeném časovém okně, typicky během východu nebo západu slunce, aby bylo na fotkách to nejlepší světlo. Zároveň musím být maximálně ohleduplný k hostům a být prakticky „neviditelný“. To vyžaduje extrémní soustředění a profesionalitu, často pod časovým tlakem.

Vy se dnes zaměřujete především na hotely a resorty, architekturu a interiéry. Co vás na této oblasti nejvíce fascinuje? A proč jste se na ni zaměřil? 
Fascinuje mě spojení špičkového designu s unikátními přírodními lokalitami. Moderní luxus dnes vnímám jako zážitek a harmonické splynutí stavby s okolní krajinou. Snažím se v prostoru hledat linie a detaily tak, aby z výsledné fotografie vyzařoval klid a atmosféra daného místa. Baví mě ta výzva prodat architektův záměr skrze emoce, které fotky umí vyvolat.

Kromě toho ale fotíte také krajinky. I toto je výsledek nějaké spolupráce, nebo si přírodu fotíte jen pro radost?
Krajina je mým absolutním základem a původní inspirací. Vyrostl jsem v přírodě a stále se do ní rád a často vracím. Tyto dvě oblasti se tak neustále prolínají. A klienti mě často oslovují právě proto, že chtějí svůj projekt zasadit do mého specifického vnímání krajiny. Focení přírody je stále hlavním pilířem mého portfolia. Právě tento žánr mi navíc pomohl vybudovat silnou základnu fanoušků na sociálních sítích a zviditelnit mé jméno v globálním měřítku.

Kde jste zatím fotil nejraději?
Neskutečným zážitkem byl právě Nepál. Fotografování noční oblohy v Himálaji s těmi impozantními vrcholky a absolutním tichem bylo něco nezapomenutelného. Stejně silně na mě zapůsobilo západní pobřeží USA. Krajina je tam naprosto odlišná od evropské. Všechno je tam monumentálnější, rozlehlejší a má úplně jinou energii.

Je náročné dokázat svůj talent v dnešní době plné filtrů, smartphonů s modifikovanými kamerami a AI?
Cesta je dnes určitě náročnější kvůli obrovskému množství vizuálního obsahu, ale já vnímám technologie, včetně AI, jako geniální pomocníky. Umělá inteligence mi pomáhá urychlovat rutinní procesy, jako je maskování nebo redukce šumu, což mi uvolňuje ruce pro samotnou kreativitu.

Na focení je tedy určitě potřeba především talent. A pokud se chcete prosadit jako profík, je ho potřeba hodně. Měl byste nějakou radu pro všechny, kteří by se také rádi stali fotografy?
V dnešní zrychlené době chtějí všichni výsledky okamžitě, ale kvalitní tvorba vyžaduje čas, mnoho neúspěšných pokusů a neustálé učení. Moje rada zní: Tvořte s nadšením, konzistentně, nenechte se odradit prvními neúspěchy a hlavně se nebojte objektivní sebereflexe. To je to jediné, co vás posune dál.

Děláte vy sám nějaké fotokurzy? Například pro začátečníky?
Své zkušenosti předávám především prostřednictvím vlastních presetů a návodů na úpravu fotografií, které pomáhají tvůrcům najít jejich vlastní směr v postprocesu. Kromě toho jednou či dvakrát do roka pořádám expedice na Kanárské ostrovy nebo Madeiru, kde funguji jako průvodce.

Máte nějaký nesplněný sen – pro koho jste ještě nefotil?
Nemám jednu konkrétní vysněnou značku. Spíše mě lákají projekty s hlubším přesahem. Chtěl bych, aby má tvorba více rezonovala v oblasti ochrany přírody a udržitelného turismu. Co se týče cestování, zajímá mě Omán. Láká mě ta kombinace nekonečných pouštních dun, dramatických hor a moderní architektury.