„Nejlepší foťák je ten, co zrovna držíte v ruce,” říká expediční fotograf Jan Hvízdal

Pokud se vám zdá, že v Česku nemáme dostatek příležitostí nebo lidí, kteří je dokáží využít, tak pokračujte ve čtení. Přinášíme vám rozhovor s expedičním fotografem Janem Hvízdalem, který tráví celé měsíce na cestách, a to ve velmi nehostinných podmínkách. Který dal přednost drsné přírodě před pohodlnou prací v kanceláři. Který se rozhodl vystoupit ze své komfortní zóny a skrze svůj objektiv ukázat lidem svět tam venku. A který se, díky své vytrvalosti a chuti plnit si sny, dostal nakonec až na vrchol.

V Česku, a to především na Instagramu, jste poměrně známým cestovatelem a fotografem, ale určitě se najde i mnoho lidí, kteří o vás ještě neslyšeli. Jak byste se jim charakterizoval?

Já bych se popsal jako obyčejný kluk z Plzně, který chtěl vždycky něco víc. Chtěl najít smysl života a hlavně chtěl najít práci, kterou bude milovat a vážit si jí. A to se povedlo. Teď jsem fotograf, videograf a průvodce, který pracuje po celém světě a snaží se vše dělat trošku jinak. Zároveň dělám také přednášky a výstavy. Vše se přitom týká cestování, přírody, zvířat, a to s edukativním přístupem.

Co vás na tom lákalo nejvíce? Proč jste se vydal právě cestou fotografa a cestovatele?

Cestovatelem jsem se stal protože jeden člověk, který mi byl blízký, zemřel ve velmi nízkém věku na rakovinu a já se nedokázal smířit s myšlenkou, že budu po zbytek života pracovat v kanceláři a mít jen pár dní volna. To byl tedy ten hlavní důvod. Fotografem jsem se ale stal po dalších osmi letech na této cestě. A mezitím jsem dělal i spoustu jiných věcí, od dojení krav, přes zemědělství, až po práci na stavbách. Když jsem začal dělat vůdce psích spřežení (mushera) na Špicberkách, zjistil jsem, že mě baví focení a tvrdohlavě jsem se rozhodl jít za tím, abych byl dobrý. To se také povedlo a dnes mě focení živí.

Vzpomenete si na vaši průlomovou cestu, která vás přesvědčila o tom, že focení a cestování je přesně pro vás?

Uvědomil jsem si to na Novém Zélandu, kde jsem si po šesti týdnech trhání třešní vydělal na půlroční cestu kolem Asie. Tehdy mi došlo, že práce v kanceláři pro mě nebude a naopak se zbláznil do objevování. Vždyť na světě existují miliony míst, kde se člověk může cítit dobře a naplněný.

Je těžké se v dnešní době uživit jako profi cestovatel a fotograf? Jak dlouho trvalo, než vám tato činnost začala reálně vydělávat? A co všechno to obnášelo?

Já mám za sebou šestileté průvodcování v divočině, z čehož pět let jsem pracoval na Arktických Špicberkách, v naprosté tmě, v habitatu ledních medvědů atd. To znamená, že já jsem prvotně průvodce a až poté fotograf. A věřím, že pro spoustu lidí může být dnes těžké uživit focením, protože žijeme v době, kdy je nepřeberné množství způsobů focení a může se stát, že jednoduše zapadnete. Já mám ale vzhledem k náplni práce velmi specifický záběr a dělám věci, které ostatní nedělají. Tím pádem je můj produkt unikátní a uživit se jako profi fotograf není těžké. Samozřejmě tomu ale předcházela spousta let dřiny a nyní spíše sklízím to kýžené „ovoce” z posledních zhruba třinácti let okolo světa. Ty mi daly rozhled i schopnosti.

Podle čeho destinace vybíráte? Máte nějaký dlouho připravovaný seznam míst, nebo je to spíše otázka momentálního nápadu?

Já si destinace úplně nevybírám, protože jsem expediční fotograf jedné z nejstarších norských cestovních agentur. To znamená že seznam destinací dostávám. Poté vždy trávím dva měsíce na malé expediční lodi a následně mám dva měsíce volna. Například teď jsem byl zhruba dvacet dní na Antarktidě, dále jsme projeli Patagonií na západní pobřeží Jižní Ameriky, a nakonec trasu Peru, Ekvádor, Panama a Kolumbie. Propluli jsme Panamským kanálem a dostali jsme se až do Karibiku. A to celé během dvou měsíců. Já si tedy místa pro své cesty nevybírám a ve svém volném času naopak vyhledávám spíše klid. Ale samozřejmě mám i svůj Bucket list a na něm jsou Velikonoční ostrovy, Japonsko, arktická Kanada, Galapágy a Rusko.

Každá země má svá specifika a své kouzlo. Pokud byste ale měl vybrat jen jednu, která vám přirostla k srdci nejvíce, která by to byla?

Těžko říct. Můžete být v nejkrásnější zemi na světě, ale ve špatné společnosti a bude to k ničemu. Pokud bych měl ale říct jednu zemi, tak by to byl asi Nový Zéland. Tam bych klidně zůstal i natrvalo. Je to totiž naprosto úžasné místo a pro mě i první zámořská země, kde jsem se zamiloval do místního životního stylu, cestování a objevování.

Na Instagramu máte videa i z Antarktického poloostrova. Která destinace pro vás byla nejextrémnější?

Na Antarktickém poloostrově se pohybujeme v létě, takže počasí i vše ostatní je tam v rámci normy. Nejextrémnější destinací byly rozhodně Špicberky, kde jsem pracoval jako vůdce psích spřežení (musher). Tehdy jsme se psi jezdili ve vichřicích, ve tmě a potkávali lední medvědy. Tam to pro mě bylo nejextrémnější, a to především kvůli činnosti, kterou jsem dělal.

Na svých sociálních sítích spolupracujete s velkými značkami, jako Volvo nebo Fjällräven. Přišla nabídka z jejich strany nebo to byla spíše vaše iniciativa? A rýsují se i další spolupráce, na které se mohou vaši fanoušci těšit?

U těchto dvou značek to byla má iniciativa. S Fjällräven jsem byl již delší dobu v kontaktu, protože na jejich výrobky sázím při svých cestách a stojím si za vším, co dělají. Mám rád jejich environmentální způsob výroby a Švédsko celkově. Byl jsem v jejich továrnách a znám i historii značky, takže to byla jasná volba. U Volva to bylo podobně. ve Skandinávii jsem ho často řídil, a navíc mě baví elektromobilita, protože s naším chováním k přírodě musíme něco dělat a myslím, že jednou z odpovědí je právě umírněná a správná elektromobilita. Tedy pokud si dáte například solární panely na střechu, budete mít elektromobil a budete jezdit několik měsíců na energii, která byla získaná z obnovitelných zdrojů, tak je to prostě super. Ve Skandinávii jsem navíc strávil posledních deset let a funguje to tam podobným způsobem. Za mě je to tedy odpověď na budoucnost. Budoucnost, kterou hledáme.

Kromě těchto dvou značek spolupracuji i se značkou Sony. Nikdy jsem nefotil jiným foťákem a myslím, že je to nejlepší výrobce fotoaparátů, objektivů a veškerého fotografického vybavení. Jsem tedy moc rád, že mě právě oni podporují na mých cestách. A v neposlední řadě spolupracuji i se značkou krmiva pro psi Marp, a i v tomto případě je to o tom, jak já vnímám život na naší Zemi. Většina jejich surovin je totiž z ekologického zemědělství a jedná se o menší českou firmu. Jsou mi tedy blízcí.

A teď jedna „technická” otázka - na co fotíte? A používáte při focení jen osvědčená zařízení, jako je foťák, nebo se nebráníte například i mobilnímu telefonu?

Já fotím na fotoaparáty značky Sony. Konkrétně na typy A1, A7 IV a A9 II, přičemž platí pravidlo, že nejlepší fotoaparát je ten, který zrovna držíte v ruce. S vývojem mobilních telefonů se dostáváme do doby, kdy máte v ruce neuvěřitelně silnou fotografickou „zbraň”. Já používám iphone 15 Pro Max a jeho video výstupy používám běžně i do svých videí (na fotky nikoliv). Na vytváření videí se zvířaty používám klasický foťák, ale jakmile natáčím krajinu, tak je video z mobilu - s rozlišením 4k a 60 snímky za sekundu - naprosto dokonalé. Vůbec se tedy mobilním telefonům nebráním. Pokud totiž chcete vyprávět příběh, tak ve spoustě momentů nejde o kvalitu vizuálu, ale spíše o to, co zachytíte, jak to zachytíte, a jak skrze fotku dokážete vyprávět příběh.

Pokud byste mohl dát začínajícím cestovatelům radu, co by to bylo?

Kupte si tu letenku! A řešte to! Já jsem do svých zhruba třiceti čtyř let byl neustále na cestách a strašně mě to bavilo. Určitě vám to otevře obzory, ukáže vám to, jak si žije i jinde, nebo jakou práci můžete dělat. Například já si nikdy nemyslel, že bych mohl být vůdce psího spřežení nebo profesionální fotograf. Pokud se vám ale tyto příležitosti otevřou a pocítíte něco, tak tomu věřte. Zkrátka věřte svému instinktu - a to je další důležitá rada. Dejte do toho vše, vytěžte z každé příležitosti maximum a hlavně si to užijte! Vždyť žijeme jen jednou.