„Nové věci vznikají ve chvíli, kdy nemohu najít nic, co bych sama používala,” říká zakladatelka Biorythme

Za značkou Biorythme stojí podnikatelský příběh, který nezačal honbou za zisky, ale touhou po kvalitě a potřebou vytvořit produkty, jež sama zakladatelka – Aneta Adamčíková – na trhu postrádala. Ta v rozhovoru popisuje, jak se z kuchyňských experimentů a úspor partnera stal rostoucí byznys s milionovými rozpočty, stabilní klientelou a distribuční sítí po celé republice. Otevřeně mluví o strategii pomalého růstu, o disciplíně v řízení cashflow i o tom, proč považuje svobodu tvorby za cennější než maximalizaci zisku. Máme pro vás autentický vhled do reality budování nezávislé značky v regulovaném kosmetickém průmyslu i každodenních rozhodnutí, která určují, zda se z nápadu stane produkt, nebo jen další položka v šuplíku.

Krásný den, paní Adamčíková, vy jste v roce 2016 založila značku kosmetiky Biorythme. Ta dnes českým ženám přináší celou řadu produktů, od pleťových krému přes deodoranty až po svíčky. To je ale určitě až výsledek obrovského úsilí, práce a možná i náročných okamžiků. Takže, kudy přesně vedla vaše cesta? Proč zrovna kosmetika? A jak dlouho trvá než si taková značka vybuduje povědomí mezi zákazníky?
Cesta to byla skutečně dlouhá. Trvá již víc jak 20 let. Před touto dobou jsem totiž začala svoje první kosmetické pokusy. Tenkrát ještě u rodičů v kuchyni. Je pro mě hřejivé, že z této doby pochází základní receptura na náš bestseller, kterým jsou přírodní deodoranty. I když jsem je za ta léta samozřejmě už mnohokrát vylepšila, základ tam pořád je.

Pubertální zájem o složení kosmetiky přetrval a já po střední šla na VŠCHT, kde jsem studovala na katedře, které se mimo jiné zabývá i kosmetikou. Po absolvování mě cesty zavedly do farmaceutického průmyslu, ze kterého jsem se ale pak přece jen přesunula přímo ke kosmetice. Řešila jsem kvalitu veškeré výroby a posléze legislativu. A u toho snila, že jednou založím svoji maličkou značku, kde budu nabízet výrobky, jejichž receptury jsem roky dělala „do šuplíku“. Kromě zmíněných deodorantů tak Biorythme v roce 2016 otevíraly i pleťové krémy a balzámy na rty.

A jak dlouho trvá než si taková značka vybuduje povědomí mezi zákazníky? Přemýšlím, jestli platí, že se dobré výrobky prodávají samy. Vlastně asi trochu ano. Alespoň v minulosti, kdy na trhu nebylo tak velké množství kosmetických značek jako nyní. Před deseti lety jsme do propagace neinvestovali téměř nic a dávali o sobě vědět zejména pomocí neplaceného obsahu na sociálních sítích. Když někdy zahlédnu tyto staré posty, musím se smát. Ale je to i docela dojemné. Dneska jsou sociální sítě už úplně jinde. Takže je dost možné, že to nováčci mají bez kapitálu na reklamy o dost těžší. Co u nás ale za ty roky zůstává stejné, je ta šeptanda mezi zákaznicemi. Tou se naše produkty šířily před lety, dokonce jsme se díky ní tenkrát dostali i do prvních kamenných prodejen s bio produkty. A šíří se tak i dneska. Já si zakládám na free vzdělávání a pomoci komukoliv, kdo se na mě se skincare tématy obrátí. Takže je pro mě příjemné vnímat, že se ta energie vždycky odněkud vrátí.

Proč právě název Biorythme?
Je to francouzské slovo, i když ho mnoho lidí vyslovuje po anglicku. Já ho vyslovuji, jak se čte, i když bych měla zvládat i francouzské R. Místo angličtiny jsem totiž maturovala právě z tohoto jazyka. Vztah jsem si k němu udělala díky starší ségře, která víc jak 20 let žije v Paříži. Francouzština nakonec v mém životě zůstala jen v tomto názvu a já dneska bohužel nedám dohromady ani větu. Rozhodnutí ale nelituji. Název odráží biorytmy – cykly, které opakovaně provázejí celý náš život. Ať už je to střídání dne a noci, ročních období nebo třeba různé dynamiky během jednotlivých fází ženského cyklu.

Jak je to v takovém případě s počátečním kapitálem? Jaká strategie nebo rozhodnutí vám nejvíce pomohly překonat počáteční finanční náročnost?
Jak už jsem naznačila, kapitál jsem neměla téměř žádný. Před založením značky jsem investovala vše do vývoje receptur – tedy do různých surovin, obalů apod. Vlastních peněz jsem ale při definitivním rozhodnutí, že do toho půjdu, měla pomálu. Proto dodnes dojatě vzpomínám na to, že mi půjčil veškeré svoje úspory partner – konkrétně čtvrt milionu korun. To pro mě byla částka, kterou jsem do té doby nikdy pohromadě neviděla, takže jsem k ní přistupovala až s posvátnou úctou. Pamatuji si například, že jsem do tabulky zapisovala veškeré výdaje, byl tam třeba i lux a podobně. Největší část peněz ale stála samozřejmě rekonstrukce pronajatých prostor. A pak oficiální dokumentace ke všem vyvinutým výrobkům. Mimochodem, částku jsem splatila první rok podnikání a s mužem jsme doteď.

Vy jste tedy Biorythme založila v roce 2016, a tím pádem si už značka musela projít i řadou ekonomicky náročných období, od korony až po hospodářskou krizi. Pocítila jste to v nějakém období na tržbách nebo je nárůst zisků spíše stabilní?
Já do podnikání nešla s cílem vydělat velké peníze. Spíše jsem chtěla svobodu a dělat to, co mě baví. Ze začátku jsem měla i velice rozdílný mindset, než nyní (byla jsem čistokrevná OSVČ, co si „nejlépe udělá všechno sama“, kdežto dneska jsem už naštěstí schopná leccos delegovat). S tím se pojí i to, že jsem nikdy neměla velká očekávání, co se zisků týče. O to více je pro mě zvláštní připustit si, že dnes rutinně pracuji s milionovými rozpočty. Stačí zaplatit várku obalů, pár dražších surovin, platy kolegyním a už to lítá.

Co se týče tržeb, tak ty skutečně rostou tak nějak plynule. Nemám žádné tabulky cílů. A dělám to tak naschvál. Nerada bych se totiž dostala do situace, kdy velké oči převálcují kreativitu a svobodu, která je hlavním důvodem mého podnikání. Abych ale nepůsobila jen úplně sluníčkářsky, tak musím dodat, že si velice pečlivě hlídám cashflow, protože naše měsíční náklady jsou často šestimístné číslo. A při představě, že nebudu mít třeba na výplaty, se mi dělá opravdu mdlo. Takže jsem asi taková kombinace číselné svobody, co se týče dlouhodobého plánování, ale poměrně striktního řízení denního finančního toku.

Značka se stala poměrně známou a její objednávky vám jistě  jen narůstají. Na druhou stranu na webu uvádíte, že jste: „Zakladatelka, vývojářka, výrobkyně, grafička, balička, uklízečka, a tak.” To je hodně široký pracovní rámec. Jak to všechno zvládáte?
Tak si říkám, že by jedním z cílů roku 2026 mohla být aktualizace textů na webu. Ne, vážně to plánuji. Tenhle popisek je tam dlouho, a naštěstí je na něm pravdy už jen část. Před pár měsíci se mi narodilo druhé miminko, takže se dvěma dětmi by se všechny role nedaly zvládat, ani kdyby měl den 48 hodin. Proto jsem vděčná, že mám v týmu prima kolegyně, které mnoho zvládají zastat. Fakt si toho hrozně vážím. Jednak proto, že to pro mě osobně byla dlouhá cesta – přijmout, že to sama nezvládám a pustit si někoho tak blízko k tělu. A jednak jsme se s některými osobami už i loučili, takže si lidí s podobným pohledem na svět vážím o to víc.

Můžete nás provést procesem vzniku zcela nového kosmetického produktu – od prvotní myšlenky až po finální uvedení na trh? Kolik času je potřeba? A jste u vývoje pouze vy nebo se na něm podílí i další odborníci?
Kosmetika je v EU velice regulovaným oborem a je jedno, jestli jste nadnárodní korporát nebo malá značka. Nejkreativnější byly určitě úplné začátky, kdy jsem si mohla vymyslet v podstatě cokoliv. Prvně si o tom snít, pak začít přemýšlet o reálném konceptu, poohlížet se po surovinách, zkoušet něco míchnout v maličkém množství. I tady ale byla potřeba určitá dávka pokory, protože bylo třeba postupovat při formulaci receptury po mravenčích krůčcích, což je časově a mentálně náročné. I dneska se mi občas stane, že mě napadne v průběhu testování receptury něco „geniálního“ a udělám naráz tolik změn, že pak už není možné vysledovat, co přesně výrobek pokazilo.

Když už to nakonec vypadá na vývojářský úspěch, začíná byrokratická část – pro to, aby výrobky mohly získat veškerou povinnou certifikaci o bezpečnosti, je potřeba mít ke všem surovinám i obalům velké množství informací a dokumentů. Ty slouží nezávislému odborníkovi, který bezpečnost hodnotí. Dále probíhá řada testů. Testuje se například funkčnost zvolené konzervace, dělají se dermatologické testy na dobrovolnících apod. To všechno stojí nemalé částky.

A pak jsou tu desítky dalších úkonů jako je textace, tvorba grafiky, cenotvorba nebo marketingová komunikace okolo novinek. Další poměrně náročnou oblastí je zavádění výroby nového produktu do dílenské rutiny. To mě také vždy překvapí, jak dlouho trvá vyladit úplně všechny detaily, než si skutečně všechno dokonale sedne.

Který moment z celého procesu tvorby produktu je pro vás osobně nejnáročnější? A který vás naopak nejvíce naplňuje radostí?
Když pominu popsaný byrokratický proces, tak je pro mě výzvou ještě jedna část. Když mám jakožto vývojářka říct: Ano, teď je za mě receptura opravdu už hotová. Pak totiž začínají všechny ty další kroky a se složením se již nemůže hnout ani o píď. Moment, kdy je za mě hotovo, je pro mě proto velký stres a bohužel se mi stává, že těch finálních receptur mám třeba deset a více, protože pořád pro jistotu něco ještě ladím.

A co mě naopak naplňuje radostí? Asi ty úplné začátky, a pak naopak konec, kdy vidím hotový produkt a začínají se k nám sbíhat první zpětné vazby od zákaznic.

Esenciální oleje, které používáte ve svých produktech, pocházejí od externích dodavatelů. Předpokládám, že převážně ze zahraničí?
Trh s kosmetickými surovinami je velice zajímavý prostor. Když jsem s Biorythme začínala, neměla jsem mnoho kontaktů na výrobce nebo dodavatele. A když ano, tak jsem zase nebyla schopná odebírat stanovená minimální množství. Takže jsem většinou byla odkázaná na zahraniční e-shopy s kosmetickými ingrediencemi, což bylo relativně omezující. Protože když se do toho člověk dostane, tak zjistí, že se dá sehnat téměř vše, na co si vzpomenete. Včetně esenciálních olejů nebo parfémů fascinující kvality. Většina esenciálních olejů existuje v mnoha kvalitách, což znamená, že název je stále stejný (třeba levandule lékařská), ale dvě pochází z Bulharska, jedna z Ruska, tři z Francie, přičemž jen jedna přímo z Provence. A kolem toho pak samozřejmě i výrazně kolísají ceny. Testování esenciálních olejů je krásné a je neuvěřitelné porovnávat, jak moc se může jeden druh tak moc lišit. Takže pokud má někdo pocit, že u jedné značky voní například levandulové produkty nějak a u jiné mnohem lépe, může to být pravda. A to i přesto, že ve složení se levandule tváří názvem stejně.

Přírodní odličovače, pleťové krémy, deodoranty s i bez sody, ale také probiotická tonika, nebo dokonce svíčky a kosmetické doplňky. To je skutečně široká nabídka. Plánujete ji ještě rozšiřovat?
Tady si dovolím drobně nesouhlasit, protože mi přijde, že máme naopak maličké portfolio. Minimálně proti většině značek podobné velikosti. Je to ze dvou důvodů: Jednak se držíme filozofie „méně, ale lépe“. A pak je tu i méně ušlechtilý důvod, a to ten, že jsem jedinou vývojářkou značky, navíc přehnaně perfekcionistickou. A jak jsem už říkala, s dětmi jde mnoho pracovních věcí o moc pomaleji, než když je člověk jen sám za sebe.

Pokud by se vám časem uvolnila kapacita, nebo jste přibrala nové lidi, umíte si představit zaměřit se například i na dekorativní kosmetiku?
Dekorativní kosmetiku upřímně sama moc nepoužívám, a tím pádem není ani v mém vývojářském hledáčku. Zároveň také vidím, že přírodní dekorativka je dneska už na relativně dobré úrovni, a je tedy mnoho možností, po kterých mohou zákaznice v případě zájmu sáhnout. Tento segment tedy nesplňuje jeden ze základních pilířů, kdy se do vývoje sama pouštím. Nové věci totiž často vznikají až ve chvíli, kdy osobně nemůžu najít nic, co bych byla ochotná používat. A tak nezbývá než to vyrobit.

V posledních letech stále častěji kosmetické značky rozšiřují své řady i o pánský sortiment. Nezaznamenala jste u Biorythme poptávku i po této kategorii?
Ano, pánové u nás nakupují. A je příjemné, že se to děje úplně přirozeně, bez toho, aby produkty musely být označené jako pánská řada. Velice často boduje například deodorant s pačuli nebo V lese, který jsem dokonce formulovala přímo pro svého muže. Ten chtěl něco, co by vonělo dřevem, lesem a smůlou. Mám radost, že tenhle produkt voní nakonec nejen pánům, ale i mnoha ženám. Sama mám unisexové vůně ráda. A je vidět, že v tom nejsem sama.

Za zmínku ale rozhodně stojí i samotný e-shop, obaly produktů a vizuální pojetí značky. I zatím stojíte také vy?
V začátcích jsem skutečně dělala většinu věcí sama. a to i věci, které dnes ráda přenechám profesionálům. Například tvorbu grafiky nebo produktových fotek. Výjimkou byl právě e-shop, se kterým mi od začátku pomáhá můj muž. A všichni mi ho závidí, protože mít ajťáka vedle sebe třeba i o půlnoci, je pro e-shopaře skutečné požehnání. Ale je pravda, že grafická stránka je víceméně také moje dílo. Což neříkám jako chloubu, spíš to přiznávám. Můj muž mi často říká, že náš web je taková neprofesionální patlanice, která jako by se zasekla v čase a vůbec nerespektuje současné e-commerce trendy. Já s ním částečně souhlasím, na druhou stranu se ale na našem e-shopu stále cítím příjemně. Jakoby doma a v bezpečí.

Je vidět, že si na obalech a ekologii celkově zakládáte. Deodorant v papíru, krém v hliníku, předpokládám, že i to má vliv na kvalitu nebo chování vlastního produktu.
Obaly jsou pro mě velkým tématem. Jak už jsem říkala, je to oblast, ve které je pro malého hráče poměrně složité se pohybovat. Většina výrobců obalů se s vámi, pokud nejste schopni odebrat minimálně deset tisíc kusů, nechce ani moc bavit. Pak se není čemu divit, že menší značky část obalů nakupují porůznu na čínských e-shopech, které jsou flexibilnější. Jsem ráda, že jsme již za touto fází a většinu obalů si necháváme na zakázku vyrábět v evropských továrnách.

Co se pak týče materiálů, to je také velké téma. Ne každý se hodí pro všechny aplikace a samozřejmě je tu i otázka praktičnosti při používání apod. Proto nabízíme například deodoranty v různých typech obalů, ať už je to plast nebo kompostovatelný papír. Ale také různé mechanismy vysouvání. Každý si tak může najít svého favorita.

Pokud se nepletu, tak Biorythme má momentálně 4 pobočky (Kralupy nad Vltavou, Plzeň, Praha a Vsetín). Plánujete i další kamenné prodejny?
V tomto případě se jedná jen o partnerské krámky zdravé výživy, přírodní kosmetiky, a tak podobně. Ty nabízejí i naše výrobky. Celkem jich je po republice ale několik desítek.

A co zahraničí? Dokážete si představit, že by Biorythme byla jednou k dostání například v Německu nebo Rakousku?
Stejně jako číselné cíle ani tuto oblast příliš neplánuji. Ale ráda se nechám překvapit.

Máte vy osobně nějaké hacky, které jsou v beauty rutině velice jednoduše zaveditelné, ale opravdu funkční?
Pokud bych měla zmínit pár věcí, které téměř nic nestojí, ale dokážou udělat velký efekt, pak by to určitě bylo používání speciálního ručníku výhradně na obličej a jeho častá výměna. A pokud se líčíme, tak ještě čištění kosmetických štětců a všech dalších pomůcek. Nesmím také zapomenout na každotýdenní měnění povlaku na polštář. Je škoda věnovat večer náležitou péči odličování a čištění, a pak si lehnout na polštář plný plísní a bakterií.