„V mnoha oblastech již nedominuje formální vzdělávání,” říká Radko Sáblík

V době, kdy většina škol stále učí podle modelu minulého století, Smíchovská střední průmyslová škola a gymnázium již dovedla k maturitám studenty kombinované formy studia. Pod vedením Radka Sáblíka tak nechodí v pátek do školy, ale rozjíždějí vlastní projekty, zakládají startupy a pomáhají s výukou na jiných školách. V tomto moderním výukovém systému přitom nejde ani tolik o známky, ale spíše o komplexní rozvoj osobnosti studenta. Přinášíme vám rozhovor s mužem, který vyměnil klasické ředitelování za roli mentora studentů, inovátora a budovatele vzdělávacího systému, jaký u nás dnes nemá obdoby.

Dobrý den, pane Sáblíku, vy jste ředitelem Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia. Ta v Praze působí jako takový průkopník moderního výukového systému. Jak dlouho na pozici ředitele působíte? A jak se výuka všeobecně za tu dobu změnila?
Ve funkci ředitele jsem od 1. listopadu 2002. A samozřejmě se výuka radikálně změnila. Nebo by se alespoň změnit měla, neboť od té doby došlo k dynamickému vývoji moderních technologií, ale i k vývoji celé společnosti. Takže ano, na naší škole se výuka výrazně změnila. A pokud někde ne, paní ředitelky a páni ředitelé by se nad tím měli vážně zamyslet.

Vy jste před čtyřmi lety zavedl kombinovanou formu výuky. V praxi to znamená, že studenti chodí do školy pouze od pondělí do čtvrtka a pátky využívají k podnikání a rozvoji vlastních projektů. Jak se k tomu postavili studenti? A co na to říkali rodiče?
V prvním roce bylo otázek více od studentů i rodičů studentů prvního ročníku, neboť jsme na kombinovanou výuku přecházeli od prváků. Od dalšího roku už moc připomínek nebylo, protože všichni noví studenti věděli, do čeho jdou. Letos chtělo do školy chodit i v pátek pouze 8 studentů ze 700, což jim bylo umožněno a prezenční výuka byla.

A co legislativa? Je komplikované tento systém obhájit a nechat schválit státem?
Jde o pilotní program vyhlášený Ministerstvem školství. Já i pan Ondřej Šteffl (zřizovatel škol Scio) jsme chtěli možnost kombinované výuky ukotvit v zákoně už během pandemie Covid 19. Pan ministr ale říkal, že je to na poslance v danou dobu pořád moc revoluční. Příští školní rok ještě pokračuje pilotní program, a poté to již bude propsáno ve Školském zákoně.

Nyní, čtyři roky poté, učitelský sbor dovedl první vlnu těchto studentů k maturitě, a vy tak můžete vyhodnotit jejich výsledky. Jak jste s tímto mechanismem spokojený? 
Vzhledem k tomu, že jen 6 % studentů mělo problém s nějakým předmětem (kdy se jednalo o klasické individuální selhání) a 47,5 % studentů maturovalo s vyznamenáním, tak to rozhodně znalosti a dovednosti studentů negativně neovlivnilo. A to ještě třetina studentů byla zařazena v mém Programu na podporu talentovaných a aktivních studentů, takže měla zameškáno opravdu mnoho hodin. Na druhé straně získali naši absolventi mnoho zkušeností, znalostí a dovedností, které by v klasické výuce získat nemohli.

Také jsou u nás studenti a absolventi významně zapojení do chodu školy, zastupují školu v jednání se sociálními partnery, vedou projekty. Někteří i pro školu pracují, například celé IT oddělení letos tvořili naši studenti na částečný úvazek. I proto mnozí čerství absolventi zapomenou odejít a se školou dále spolupracují, včetně učitelské profese.

Plánujete na kombinované formě výuky ještě něco vylepšit?
Změny jsme prováděli průběžně, a pořád tento způsob výuky upravujeme, podle získané zpětné vazby. Zpočátku měli učitelé zadávat studentům obsah samostudia, nyní jim mají jen dávat doporučení, čemu by se měli věnovat. Je věcí studentů, jak k tomu přistoupí. Oni jsou zodpovědní za své vzdělávání. To jim říkáme již od nástupu na školu.

Máte nyní nějaké povědomí o tom, co studenti během pátků dělají? Chodí se za vámi například i s něčím radit? A rodí se tam nějaké skutečně zajímavé projekty?
To je velice individuální. Někteří do školy chodí a pracují na svých projektech, další pracují pro různé organizace, například jako IT učitelé na základní školy. Ale ano, mnozí studenti tohoto času účelně využívají, a pokud menší část z nich ne, je to jen a pouze jejich škoda. A vytváří mnoho zajímavých projektů. Jejich popis by zabral mnoho stran.

Preslovka (Smíchovská střední průmyslová škola a gymnázium) se ale zapsala do povědomí i dalšími raritami. Vy jste první střední škola, která disponuje vlastním coworkingovým centrem i inkubátorem startupů. Co si pod tím můžeme představit? A jsou tyto prostory dostupné také širší veřejnosti?
Jde opravdu o unikátní věc pro střední školu, a to nejen v Česku. Zatím slouží především pro studenty naší školy či její absolventy, ale plánujeme Inkubátor více otevřít i dalším. Například se podílíme na vytvoření inkubačního program pro studenty ČVUT a VŠCHT. Tam se rýsuje zajímavá spolupráce. Studenti mohou zdarma využívat prostor a vybavení školy pro rozvoj svého projektu. Tak zní dohoda se zřizovatelem.

Kdo s nápadem na coworkingové centrum a inkubátor startupů vlastně přišel? Byl jste to vy? Učitelé? Studenti?
Tento nápad přináleží našemu absolventovi panu Petru Štěpánkovi, který vše vymyslel, realizoval a nyní je vedoucím Coworkingového centra. Mezitím stihl získat bakalářský titul na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT, cenu Hlávky pro mladé vědce a nabídku od MIT dokončit u nich inženýrské studium. Asi rok přitom všem trávil v USA, a také tři měsíce v Číně.  Čtrnáct dní po jeho maturitě jsem ho udělal vedoucím zastaralých dílen a on je proměnil v moderní Coworkingové centrum s Next Zone Event Space, Next Zone Maker space a Inkubátorem Start-upů.

O takto progresivní školu musí být jistě velký zájem. Kolik žáků se letos hlásilo? A kolik jich budete přijímat?
Přihlášky se řídí sinusoidou. Když máte velký převis, příští rok je přihlášek o něco méně, neboť se uchazeči bojí nepřijetí. Obecně lze říci, že máme trvale tří až pětinásobný převis, přestože každý uchazeč musí poslat motivační dopis, portfolio, absolvovat testy CERMAT, naše vlastní testy a osobní pohovor. Do 6 tříd každý rok přijímáme 192 studentů. Tři třídy jsou oboru Informační technologie, dvě třídy oboru Gymnázium a jedna oboru Kybernetická bezpečnost. Zde tedy vzděláváme hackery.

Mají u vás přijímací zkoušky nějaká specifika oproti standardnímu průběhu? Na co by se měli zájemci o studium na vaší škole připravit?
Celkem 60 % váhy hodnocení připadá na testy CERMAT, což je dané zákonem, 20 % mohou získat za naše testy a 20 % za osobní pohovor, kde uchazeč obhajuje svůj motivační dopis a portfolio. Chceme studenty, kteří mají vnitřní motivaci se vzdělávat, jsou ochotni za své vzdělávání přebírat zodpovědnost, jsou aktivní a podnikaví. Je přitom jedno, co dělají. Důležité je, že něco dělají.

Jakým způsobem měříte úspěšnost vzdělávacího přístupu na vaší škole? Zaměřujete se pouze na akademické výsledky, nebo sledujete i jiné ukazatele?
Známky nejsou tak podstatné. Klíčové je procházet bez problému systémem školství. Jde nám o komplexní rozvoj studenta - klienta, aby byl připravený na reálný osobní, společenský i profesní život. Má být připraven na tři cesty, na studium jakékoli vysoké školy u nás či v zahraničí, na založení živnosti či firmy a na práci pro prestižní zaměstnavatele. Někteří absolventi zvládají kráčet zároveň po všech třech cestách.

Smíchovská střední průmyslová škola a gymnázium jistě slouží i jako taková modelová instituce. Konzultujete své know-how také s dalšími školami v Česku?
Často za mnou přijíždějí paní ředitelky a páni ředitelé. Mnohdy krátce po nástupu do funkce. Pak říkají, že na svých školách narazili do dvou zdí. Za prvé jim pedagogové řekli: „Ale takto se to u nás nedělá”, a poté na nezájem studentů, když s nimi chtějí spolupracovat. Což není divu, když byli roky cíleně vedeni k pasivitě. S podobně naladěnými ředitelkami a řediteli jsme založili Unii škol inovativních, jejíž jsem předsedou. Studenti z těchto škol uspořádali letos v červnu zcela sami třídenní UŠI FEST v prostorách naší školy. Byť je pravda, že hlavními tahouny byli studenti prvního a druhého ročníku od nás. Spolupráci nabízím všem ředitelkám a ředitelům, a to opakovaně. Bohužel mnozí o ní nechtějí slyšet. Dokonce někteří říkají, že mě nemají rádi. Chápu, bourám zvyklosti a oni by museli vykročit ze své komfortní zóny.

Jaký máte pohled na celkový vývoj českého vzdělávacího systému? Máte pocit, že umožňuje inovace a moderní výuku, nebo spíše stagnuje?
Říkají o nás, že jsme ostrůvek pozitivní deviace. Takových škol je ale bohužel stále velmi málo, a přitom by to mělo být naopak. Je třeba si uvědomit, že v mnoha oblastech, typicky v IT, již není formální vzdělávání dominantní. Převažuje zde vzdělávání neformální, a především informální, tedy samostudium. Školy na to musí reagovat a propojovat formální, neformální a informální vzdělávání. Také role učitele se mění, Už nemá být vykladačem informací, ale mentorem, který se studenty pracuje. A ti ke svému vzdělávání využívají různé zdroje, včetně AI, ale i projektů.

Dle mého české školství minimálně stagnuje. Jak říkal již Komenský: „Učitel nesmí být sloup u cesty, co jen ukazuje směr a sám nekráčí.” A platí to i pro ředitele a školy jako instituce. V mnoha případech bohužel neukazují ani správný směr. O tom, jak vypadá vzdělávání na konkrétní škole, nerozhoduje MŠMT či zřizovatel, rozhoduje o tom ředitelka nebo ředitel. Velmi volné Rámcové vzdělávací programy (RVP) nám dávají velké možnosti, a k tomu máme nejvyšší míru autonomie ze všech ředitelů škol na světě. Je jen na nás, jak toho dokážeme využít.

Mnoho odborníků dnes hovoří o tom, že školství by mělo více akcentovat tzv. soft skills. Kladete důraz i na tento aspekt?
Poločas rozpadu znalostí se uvádí pět let, u IT ale i dva a půl roku či jeden a půl roku. To znamená, že po této době již polovinu svých znalostí a dovedností nemohu využít. Celoživotní vzdělávání je absolutní nutnost a školy na to své absolventy musí připravit. Nevíme, jaké pozice zaniknou a ani jaké vzniknou, ale víme, co budou absolventi určitě potřebovat, i vzhledem k nástupu AI a autonomních systémů. Budou potřebovat kreativitu, adaptabilitu, flexibilitu. A samozřejmě práci v týmu, v ideálním případě být jeho lídrem. O potřebě umět komunikovat nemá smysl mluvit, ale bavme se také o potřebe umět se správně ptát. Pokud se umí student učit (ne jen šprtat) na nové věci na základě již získaných znalostí a dovedností, a pokud umí myslet kriticky, informaticky, logicky, dokáže se také rychle doučit potřebné věci pro nový projekt nebo novou pracovní pozici. Ty měkké kompetence bude potřebovat celý život. Je tedy třeba učit vyváženě tvrdé i měkké kompetence.

Máte do budoucna v plánu zavádět další netradiční přístupy k výuce? A inspirujete se například i v zahraničí?
Nikdy jsem nebyl ve Finsku a moc odborných textů jsem nepřečetl. Nejsem akademik, jsem praktik. Většinu z toho, co realizuji, vzniklo na základě dialogu se sociálními partnery, učiteli, absolventy, studenty, pracovníky různých institucí a firem. Na naší škole jsem měl letos 82 učitelů, z toho bylo 46 absolventů ve věku 19 až 27 let. A k tomu tu dokonce učili i 2 studenti vyššího ročníku studenty nižších ročníků. Vrstevnické učení je in, a to především v oblasti moderních technologií. Od příštího školního roku budeme některé předměty vyučovat v bloku. První ročník fyzika, chemie, biologie,  první a druhý ročník český jazyk, občanská výchova a dějepis, třetí ročník výchova k podnikání, ekonomie, právo a filozofie.