EU zvyšuje digitální daň pro americké giganty. Platit budou ale evropští spotřebitelé.

Evropa zatlačila na technologický konglomerát Meta skrze zavedení digitální daně. Její reakce ale ukazuje, jak rychle se podobná regulace dokáže obrátit zpět proti svému iniciátorovi. Meta už avizovala, že zvýšené náklady nebude absorbovat, ale promítne je do cen prostřednictvím takzvaných místních poplatků účtovaných firmám v zemích, které daň zavedly. V praxi tak nejde o izolovaný zásah do zisků globálních platforem, ale o řetězovou reakci, jejíž náklady se postupně přelévají zpět do evropské ekonomiky, od inzerentů až po koncové spotřebitele.

Digitální daň, která se v různých podobách objevuje napříč Evropou, byla původně reakcí na cla prezidenta Trumpa. Nyní má ale také ambici narovnat trh a přinést veřejným rozpočtům desítky miliard eur ročně. Jednotný evropský model ale zatím neexistuje, a tak jednotlivé státy zavádějí vlastní verze daně, často s odlišnými pravidly. Meta, kterou daně postihují, na svou reakci však nenechala dlouho čekat a svým inzerentům sdělila, že v několika evropských zemích budou platit „místní poplatky“, přičemž sazby se mohou změnit. Od léta 2026 tak zavede poplatky ve výši 2 až 5 %. Jinými slovy: vyšší daň pro platformu znamená dražší reklamu pro firmy. A tady se kruh uzavírá. Firmy, které reklamu nakupují – od e-shopů po malé podnikatele – si vyšší náklady nenechají pro sebe. Promítnou je do cen produktů a služeb. Výsledkem tak bude nenápadný, ale plošný efekt. Digitální daň, která měla zasáhnout globální giganty, dopadá na běžné uživatele sociálních sítí.

Napětí mezi Evropou a USA tím nadále roste. Americká administrativa dlouhodobě kritizuje digitální daně jako diskriminační vůči americkým firmám. Evropská unie naopak argumentuje potřebou férového zdanění a regulace trhu, který byl zasažen americkými cly. Z pohledu spotřebitele je ale podstatná jen jedna, a to kdo skutečně platí účet. V digitální ekonomice totiž platí jednoduché pravidlo: Náklady se ze systému nikdy neztratí, pouze se přesouvají. Typicky směrem k méně vyjednávacím článkům, tedy k firmám a nakonec i koncovým spotřebitelům.