Time to say Goodbye. Zdá se, že sociální sítě mají období kulminace již za sebou.

Postování, scrollování, lajkování, komentování, ​​reelování, sharování, a tak dále. Slova, která se nám rychle, až dramaticky, vryla do slovníku někdy během let 2012 až 2018, a za tu dobu si v něm našla místo, které by snadno zastínila jiná, mnohdy důležitější slova. Jak už to ale bývá, tak rychlá vzplanutí mívají také rychlý konec. To platí nejen ve vztazích, ale i v těch malých každodenních radostech. A tak se začíná zdát, že i Instagram či TikTok přestávají být pro lidskou populaci zajímavý.

Status offline se stává novým trendem. Značky začínají zjišťovat, že přehnaný digitální tlak se nevyplácí. Lidé se chtějí znovu setkávat osobně, cestovat, tvořit, mluvit z očí do očí. A možná se tak začíná formovat nová etapa. Ne digitálního odmítnutí, ale digitální rovnováhy. Protože, co si budeme povídat – to, co jsme prožívali v posledních letech, bylo vše, jen ne rovnováha. Sociální sítě tu tak jistě zůstanou. Ale už nebudou tím, čím bývaly. A možná je to tak dobře. Protože jak už mnoho z nás zjistilo, někdy je tím největším projevem odvahy prostě zmizet.

Lidé jsou vyčerpaní, konfrontační a nešťastní

Sociální sítě měly být původně o propojování. O komunitě, sdílení radostí a komunikaci bez hranic. Jenže to, co mělo být mostem, se stalo zdí. Postupem času se Instagram, TikTok, Facebook a další proměnily v prostor, kde se soutěží o dokonalost, a kde každé kliknutí, každý like či komentář, začal formovat náš vztah k sobě samým. Sociální sítě tak dnes v mnoha ohledech vyvolávají agresi, závist, pocit méněcennosti. Neustálá potřeba srovnávat se s ostatními se stala každodenním rituálem. A místo radosti z komunikace se dostavuje frustrace, podrážděnost a tichý stres, který si málokdo přizná. Je to záhul na psychiku i emoce, jaký jsme si ještě před dekádou nedokázali představit.

A k tomu se přidává fyzický aspekt. Dlouhé hodiny strávené scrollováním znamenají méně pohybu, méně čerstvého vzduchu, méně času na přemýšlení. A přitom právě pohyb, přítomnost a soustředění na skutečný svět jsou důležité i pro mentální rovnováhu. Sociální sítě, které měly život obohatit, ho tak paradoxně zplošťují. Dělají ho jednostranným, digitálním, materiálním. A z uživatelů se stali diváci cizích životů, které ale reálně ani neexistují. Lidé ztrácejí pozornost, schopnost ponořit se do jedné činnosti, a často i empatii. Mnohé studie navíc potvrzují, že nadměrná konzumace obsahu z Instagramu a TikToku koreluje s úzkostí, poruchami spánku a sníženým sebevědomím. A i když se o těchto důsledcích už dlouho ví, teprve teď přichází reálná vlna odporu, tedy vlna odchodů.

Všechno to začalo u herce Jonaha Hilla

První signál přišel už v roce 2015, kdy australská influencerka Essena O’Neill smazala většinu svého obsahu, přejmenovala profil na @SocialMediaIsNotRealLife a veřejně oznámila, že už: „Nechce žít v předstírání.” Tehdy to působilo jako výstřelek. Dnes to ale vypadá spíše jako předzvěst. V posledních letech se podobný krok totiž rozhodla udělat řada dalších známých osobností, od zpěvaček až po herce. Ale skutečný zlom přišel až s americkým hercem Jonah Hillem, který v roce 2022 oznámil, že odchází ze sociálních sítí. A důvod? Dlouhodobé úzkosti a tlak na psychiku, který sociální média jen posilovala. Hill tehdy napsal, že nechce dál podporovat kulturu neustálého sebeprezentování, a smazal svůj Instagram. Od té doby se na něj už nevrátil. Jeho rozhodnutí inspirovalo tisíce lidí po celém světě, včetně dalších celebrit. A podobný trend dorazil už i do Česka. Leoš Mareš, dlouhá léta nejsledovanější Čech na Instagramu, už rok nepostuje. A důvod? Miliony už prý  nepotřebuje a žije jinak. Opuštění sociálních sítí se tak pro mnohé stává symbolem klidu a jistého návratu k normálnosti. K životu mimo algoritmy, notifikace a tlak na výkon. A zatímco před deseti lety byly statisíce či miliony sledujících znakem životního úspěchu, dnes se čím dál častěji ukazuje, že opravdovým luxusem je být offline.

Být či nebýt viděn. To je oč tu běží.

Odchod ze sociálních sítí ale není jednoduchý. Jedná se téměř o mentální detox, který jde proti přirozené lidské potřebě být viděn a chválen. V každém z nás je totiž kus showmana a potřeba exhibicionismu. Tedy touha ukázat světu, že existujeme, a že žijeme zajímavý život. A právě sociální sítě tento pud nejen umožnily, ale i rozvíjely (často do extrému). Jenže stále více lidí si začíná klást otázku, jestli to celé stojí za to. Stát se součástí mechanismu, který měří hodnotu člověka počtem lajků a sledovatelů, je totiž lákavé jen do určité chvíle. Pak přichází únava. Pocit, že se z komunikace stala povinnost, z radosti práce, z autenticity strategie. Zároveň se mění i samotný obsah. TikTok i Instagram už dávno nejsou platformy, kde se sdílí realita. Jsou to marketingové nástroje, které podporují prodej. A v tomto případě jsou tím produktem uživatelé. A tak se z pomalého posouvání prstu po displeji stala otázka identity. Být či nebýt viděn. Zůstat v digitálním světě, který nabízí pozornost, ale bere klid, nebo z něj odejít a znovu objevit skutečné ticho, přítomnost a vnitřní svobodu? Možná právě teď přichází období, kdy se sociální sítě poprvé v historii dostávají za své apogeum. Uživatelé stárnou, algoritmy unavují, obsah se opakuje. A i když TikTok nebo Instagram rozhodně nezmizí přes noc, mění se jejich role. Už nejsou skutečnou zábavou, ale jen rutinou.