„Hlavní myšlenkou ubytování Spaní na medu je propojení člověka s přírodou,” říká Lenka Dočekalová

„Spaní na medu je relax pro přetíženou mysl a unavené tělo," říká Lenka Dočekalová. Z korporátu s manželem odešla do ticha Orlických hor, kde místo tabulek a meetingů dostaly slovo včely. Jejich projekt Spaní na medu propojuje glamping s apiterapií a nabízí hostům návrat k přírodě, klidu i nečekanému luxusu. „Včely jsou ta nejpřirozenější přírodní rychlonabíječka v dnešním uspěchaném světě," doplňuje spolumajitelka ubytování.

Krásný den, Lenko, vy jste spolumajitelkou velmi krásného ubytování v Orlických horách – Spaní na medu. Povězte nám váš příběh. A proč právě včely?
Dobrý den, my jsme s manželem oba původně z korporátního prostředí. Vystudovali jsme ekonomii a pracovali na manažerských pozicích v různých mezinárodních firmách. Žili jsme rychlý, velmi strukturovaný život, ale dlouhodobě jsme cítili, že nás to táhne jinam. Do přírody, do hor, ke klidu. Postupně jsme si pořídili chalupu v Orlických horách, kam jsme utíkali alespoň na víkendy. A pak přišlo rozhodnutí odejít z Prahy úplně.

Včely přišly přirozeně skrze mého manžela. Už od dětství měl silnou vazbu na včelín svého dědy a ten pocit si nesl celý život. Jakmile začal včelařit, úplně ho to pohltilo. A postupně jsme oba začali vnímat, že to není jen o medu, ale o energii, klidu a určité harmonii, kterou včely vytvářejí. Právě tu jsme chtěli sdílet i s ostatními. Pak už byl jen malý krůček k tomu, abychom propojili tolik populární glamping a apiterapii, tedy léčivé působení včel na zdraví a psychiku člověka.

Jaké výzvy i výhody podle vás přináší skutečnost, že jste projekt vybudovali a společně s vaším manželem? A jak se vám daří vyvažovat pracovní a osobní rovinu?
Výhodou je obrovská důvěra a to, že sdílíme stejnou vizi. Zároveň každý z nás do projektu přináší něco jiného - manžel technické řešení, práci se dřevem a znalosti o včelách, já cit pro detail a design.

Výzvou je asi to, že práce a osobní život se přirozeně prolínají. Spaní na medu pro nás není jen práce, je to náš životní styl a srdeční záležitost. Ale paradoxně nám vyhovuje, že nejsme rozdělení na pracovní a soukromé já.
A rovnováhu hledáme spíš v tom, že si vědomě dáváme prostor i mimo projekt. Třeba jen být spolu v přírodě bez toho, že něco řešíme.

Když se vrátíte úplně na začátek, jak dlouho trvalo od prvotního nápadu k prvnímu hostovi?
Bylo to poměrně rychlé. Myšlenka vznikla během covidu a manžel si stanovil jasný milník – dokončit vše do začátku včelí sezóny v dubnu. A to se povedlo. Projektového manažera v sobě Tomáš zkrátka nezapře. Od prvního nápadu k prvnímu hostovi to byly řádově měsíce, ale velmi intenzivní. Každý den jsme posouvali projekt o kousek dál, od návrhů a plánování až po samotnou stavbu, kterou jsme z velké části realizovali vlastníma rukama.

Měli jste od začátku jasnou představu o podobě ubytování, nebo se koncept vyvíjel postupně?
Na začátku jsme chtěli postavit jen včelín pro naše včely. Ale postupně nám začalo docházet, že by byla škoda ten prostor neotevřít i lidem. Koncept se tedy vyvíjel, ale základní myšlenka zůstala - propojit člověka s přírodou a umožnit mu zažít včely jinak. Hodně jsme také čerpali sami ze sebe – z toho, jak cestujeme, co máme rádi, jak odpočívat, aby člověk efektivně dobil baterky.

Na webu píšete, že impulsem k realizaci projektu Spaní na medu bylo období covidu. Lze to chápat tak, že omezené možnosti cestování tehdy přispěly k tomu, že se vám podařilo přirozeněji budovat komunitu v Česku?
Ano, určitě to hrálo roli. Lidé najednou hledali něco jiného – klid, přírodu, autenticitu. Ale myslím, že ještě důležitější bylo to, že i my jsme v té době měli prostor se zastavit a říct si, co vlastně chceme dělat. Covid byl takový katalyzátor změny.

Na stránkách ale zmiňujete také metodu Apiterapie. Jak byste ji přiblížila někomu, kdo o ní slyší poprvé?
Apiterapie je využívání léčivého působení včel a jejich produktů na lidský organismus. U nás ji hosté zažívají přirozeně – leží nad úly v tzv. biorezonančním poli včel, dýchají úlový vzduch a poslouchají jejich bzukot.  Nejde o nic násilného, spíše o návrat k něčemu velmi přirozenému. Tělo na to reaguje překvapivě rychle.

Hosté navíc mohou ochutnat „ovčelenou“ vodu, a díky naší včelí televizi pozorovat život včelího společenství přímo uvnitř živého úlu. Pro mnoho z nich je to jeden z nejsilnějších momentů pobytu - možnost nahlédnout do dokonale fungujícího světa, který běžně zůstává lidským očím skrytý.

Je pobyt v bezprostřední blízkosti včel skutečně bez obav?
Ano, je. Včely mají svůj prostor a nemohou se dostat k hostům. Zároveň ale jejich léčivé působení zůstává zachované, a to je právě to kouzlo. Za tímto řešením stojí dlouholeté zkušenosti mého manžela Tomáše se včelami, jejich chováním a apiterapií. Celý koncept navrhl tak, aby včely měly ideální podmínky pro svůj život a hosté mohli současně využívat všech benefitů jejich přítomnosti v naprostém bezpečí.

Platí pro hosty v souvislosti se včelami nějaká specifická pravidla nebo doporučení?
Spíše doporučení než pravidla. Vysvětlujeme hostům, jak se ke včelám chovat s respektem, ale nic složitého to není.

Velmi rychle sami zjistí, že se není čeho bát. A často tady pochopí v praxi rozdíl mezi vosou a včelou. Včely totiž nemají potřebu člověka obtěžovat. Mají spoustu vlastní práce. S oblibou říkáme, že zatímco hosté odpočívají, včely pracují za ně. Svým bzukotem, vibracemi i úlovým vzduchem pomáhají navozovat hlubokou relaxaci a dobíjet energii. Jsou takovou přírodní rychlonabíječkou.

Uvažujete do budoucna o rozšíření projektu o další „domek“ nebo zcela nový koncept?
Myšlenky máme, ale jdeme spíš cestou kvality než kvantity. Nechceme z toho udělat resort. Důležité je pro nás zachovat jedinečnost a intimitu toho místa. Mnohem víc než na počtu ubytovacích kapacit nám záleží na tom, aby každý host odjížděl s pocitem výjimečného zážitku - ať už díky léčivému působení včel, klidu okolní přírody nebo osobnímu přístupu, který vnímáme jako velmi důležitý.

Míváte hosty také například ze sousedního Polska?
Ano, i ze zahraničí. Nejčastěji z Česka, ale přijíždějí i hosté z okolních zemí. A máme i poměrně exotické návštěvy. Například z Jihoafrické republiky.

A co domácí zvířata? Mohou k vám?
Ne. Vzhledem ke specifickým potřebám včel a charakteru celého konceptu chceme zachovat co nejklidnější prostředí. Díky tomu si hosté mohou naplno vychutnat jedinečnou atmosféru místa i léčivou přítomnost statisíců včel, která je základem celého zážitku.

Jaké aktivity nebo místa v okolí by podle vás návštěvníci rozhodně neměli vynechat?
Orlické hory jsou nádherné samy o sobě – turistika, cyklistika, výhledy. Ale upřímně, často se stává, že hosté nikam nejdou. Přijedou s plánem, a pak ho úplně přehodnotí, protože je pohltí samotné Spaní na medu.

Kam byste chtěli Spaní na medu posunout v následujících letech? Máte nějakou vizi nebo sen, který vás žene dál?
Naší vizí je dál prohlubovat ten zážitek. Ne růst do šířky, ale do hloubky. A pořád si hlídat, aby Spaní na medu zůstalo autentické a zážitek pro každého našeho hosta byl výjimečný. Zároveň nás baví přicházet s novinkami, které celý koncept dál rozvíjejí. Letos například vstupujeme do sezóny s takzvaným „Dvojitým hukotem“ - pod odpočinkovou lavicí bude místo tří rovnou šest včelstev. I do budoucna chceme hledat nové cesty, jak hostům nabídnout ještě intenzivnější kontakt se světem včel a přírody.

Co byste doporučila hostům, aby si pobyt u vás užili opravdu naplno? Existuje nějaký ideální scénář?
Přijet bez velkých plánů. Nechat telefon stranou, zpomalit, prostě jen být. Sednout si, poslouchat včely, dívat se do krajiny.

To nejlepší se tam děje ve chvíli, kdy člověk nic nedělá.