„Svatba je specifický event, kde se musí umět pracovat s velkým spektrem publika,” říká hudební duo Twins
Baví vás Macchiato? Mějte nás na Googlu víc na očích.
Na pódiu je spojuje sesterská souhra, v podnikání se doplňují vizí a rozvahou. Dvojčata Simona a Alex Denisa z hudebního dua Twins si prošla turné s Tata Bojs i svatbami známých osobností a dnes své ambice posouvají k prémiovým eventům v zahraničí. Mezi Českem a španělskou Málagou hledají prostor pro vlastní tvorbu i rozvoj společného byznysu. V rozhovoru přibližují, jak se podle nich změnil hudební trh za posledních pár let, jak si získat důvěru klientů a jak sdílet nejen práci, ale i velkou část životního příběhu.
Krásný den, Simono a Alex, vy společně tvoříte hudební duo Twins. Než se ale dostaneme ke společenským akcím, kterým se věnujete, pojďme se vrátit na začátek. Jak jste se k hudbě dostaly? A bylo už od začátku jasné, že se jí budete věnovat společně?
Simona: Dobrý den, hudba nás pohltila ve 12ti, kdy jsme poprvé viděly Muzikál ze střední. Nápadité aranže, texty a energické melodie písniček toho filmu nás totálně okouzlily. Od té doby jsme začaly vystupovat na závěrečných školních besídkách, kde byla fakt velká návštěvnost, takže jsme si připadaly jak na fesťáku. Po odchodu ze školy jsem si říkala, že by byla škoda, abychom už nikde nevystupovaly a zařídila jsem nám první mimoškolní koncert v klubu Klamovka na Smíchově.
Alex: Ještě bych doplnila, že jsem v tomhle věku nadšeně začala zpívat karaoke na Youtube a Simi mi říkala, že je to strašný a pár týdnů na to se přidala. To odstartovalo naší kariéru.
Jste dvojčata, takže spolu sdílíte nejen práci, ale i velkou část životního příběhu. Jak se tahle blízkost promítá do vašeho fungování na pódiu?
Simona: Myslím, že dokonale. Lidé za námi často chodí a říkají, že jsme sladěné jak pohyby, tak harmonicky. A ptají se, jestli jsme příbuzné.
Alex: Myslím, že je to obrovská výhoda mít dvojče a společně dělat umění, do kterého se jednoduše propisuje to souznění. Od lidí na to často dostáváme feedback, že to spojení – ať už hlasové nebo vizuální – by prostě jinak nefungovalo tak přirozeně.
Povězte nám, v čem jste si nejvíce podobné a v čem se naopak rozcházíte?
Simona: Máme podobné, ne-li stejné, očekávání od života. Chceme od něj a od sebe to nejlepší, věříme na zázraky a dobré lidi. Rozcházíme se ve vnímání peněz. Já říkám, že peníze byly jsou a budou, a že je potřeba jich využít, nebo lépe - nevázat se na ně. Pokud máme nějaký nápad, ať kreativní nebo marketingový, chci ho uskutečnit nehledě na to, jak na tom zrovna finančně jsme. Vždyť každý den může být ten poslední a nerada bych umřela s dobrým nápadem, který nebyl uskutečněn jen kvůli potištěným papírkům.
Alex: Ano, v tomhle je fakt asi největší rozdíl. Simi je fakt docela vizionář s tím, že vidí ten výsledek a minimum překážek. Já jsem zase ta racionální hlava a snažím se řídit naší loď tak, aby nenapodobovala osud Titaniku. Zároveň stojím za většinou muziky kterou vydáváme. Píšu, produkuji a hraju na kytaru. Simi ale zase skvěle umí granty a má lepší plakáty v Canvě. Prostě ideální mix.
Jako dvojčata spolu sdílíte spoustu zkušeností, přesto jste každá jiná. Jak se v průběhu let proměňoval váš vztah? A měly jste někdy období, kdy jste potřebovaly fungovat více samostatně?
Simona: Na to se nás ptá dost lidí, a proto jsme o tom mluvily i v posledním díle našeho podcastu Dvojchat. Ten vztah se dost mění podle toho, jestli jsme zadané nebo ne. Když jo, jsme v pohodě s tím, že spolu tolik času netrávíme, a máme prostě ten každodenní život jinde s někým jiným. Teď jsme ale obě už několik let nezadané a hodně nás to sblížilo. Byly ale i chvíle, kdy jsem několik týdnů cestovala sama, a volaly jsme si tak jednou za pár dní. Nebyla jsem z toho nejšťastnější, protože jsem s Alex chtěla sdílet nový zážitky, ale ani mě to nějak zvlášť neštvalo. Zkrátka jsme si zkusily, že umíme žít i bez sebe.
Alex: Když nám bylo sedm, zemřela nám mamka na rakovinu prsu, a to nás sblížilo ještě víc, než jen ten fakt, že jsme dvojčata. Vztah mezi námi je tak dnes opravdu silný. Spoustu lidí si to ani neumí představit a chápu, že pro někoho je to až lehce podezřelý. Ale musím říct, že je to fakt největší požehnání, který jsem v životě dostala. Každý hledá do života lidi, který mu budou rozumět a stát za ním. Já se s jedním rovnou narodila.
Tři roky s Tata Bojs byly opravdu největší škola. Hrozně moc jsme nasávaly jejich tempo, způsob jakým řeší nové projekty i dílčí záležitosti na tour.
Máte za sebou spolupráce se slavnými interprety, jako Emma Smetana, Lake Malawi nebo Ben Cristovao. Co vám zkušenosti po boku jiných hudebníků daly? A je něco, co jste si z těchto spoluprací přenesly do vlastního vystupování?
Simona: Zmíněným interpretům jsme „jen” předskakovali. Takže tam je to spíš o tom, že člověk vidí malou produkční část toho koncertu. Je to ale i tak fajn, protože je tam velké publikum. Co nás ale naučilo nejvíc bylo turné s kapelami Mandrage a Tata Bojs, kteří nás pozvali přímo do kapely, jako jejich vokalistky.
Alex: Tři roky s Tata Bojs byly opravdu největší škola. Hrozně moc jsme nasávaly jejich tempo, způsob jakým řeší nové projekty i dílčí záležitosti na tour. Ale i od ostatních interpretů – když jsme s nimi trávily čas v backstagi – jsem se naučila různé věci. Od jejich tajmingu po pracovní disciplínu (třeba to, že v šatně jen nečekají až přijde koncert, ale aktivně řeší další vydání nových singlů, sociální sítě, a tak).
Vedle projektu Twins stojíte také ta autorským konceptem 20 Minutes. Jak se liší vaše přemýšlení o hudbě, když interpretujete známou skladbu, a když tvoříte vlastní?
Simona: Hodně.
Alex: Když hrajeme cover, snažíme se tam udělat něco jinak, aby to nebyla stejná verze, kterou lidi slyšeli milionkrát. Chceme je překvapit. Když píšu naše songy, vede mě božská ruka a já se jen snažím moc to nekazit. Někdy mám pocit, že se píseň píše sama. Někdy to ale zase chce řemeslný přístup, jako kdyby tesař vyrábí stůl. Taky nečeká až k němu Bůh promluví a prostě dělá svou práci.
Na svatbách působíte od roku 2018 a podle vašeho webu přišla s tímto nápadem Simona. Co vás na svatebním prostředí původně oslovilo?
Simona: Přišlo mi to jako nejlepší práce na světě. Zpívat písničky pro lidi, co se mají rádi, na jejich velkým dnu? Sen!
Alex: Přesně tak. Pak jsme přišly teda i na to, že je to pěkná dřina a stres, protože jsme vždy chtěly novomanželům dát 100% výkon. Teď od svateb už upouštíme a hrajeme víc eventy pro firmy, nebo naše autorské koncerty v rámci festivalů, a podobně.
Hrát na svatbě znamená vstoupit do velmi osobního dne lidí, které často teprve poznáváte. Jak si k nim hledáte cestu? Potřebujete předem znát jejich příběh, nebo vám pro přípravu vystoupení nejvíce napoví jejich hudební vkus a představa o celé svatbě?
Simona: Když jsme začínaly, s každou poptávkou mě vždycky potěšilo, že v nás klienti vkládali důvěru. Protože přesně jak říkáte, svatba je hodně intimní záležitost. Tím jak se náš program za ty roky ustálil a vytvořily jsme si know-how, tak už máme poměrně rychlý odhad, jak hraní pojmout podle pár e-mailů, které si s klienty vyměníme.
Alex: Někdy si k nim vyloženě hledáme cestu až když přijedeme na svatbu a hledáme „paní v bílém”. Horší je to se ženichem - ten může být kdekoliv. Jinak, jak říká Simi, většinou si nás objednají, protože ví co hrajeme a líbí se jim to, takže je nepřekvapí ani náš spontánní výběr, který podřizujeme atmosféře přímo na místě.
Na webu pracujete s myšlenkou, že hudba uchovává vzpomínky. Máte i vy nějakou píseň, která vás okamžitě vrátí ke konkrétnímu člověku nebo období?
Simona: Jeee, těch je! Zrovna jsem se koukala na video z přehlídky Vogue v Miláně, kde pouštěli Gigi D’Agostino. Tak jsme říkaly, jak je to vlastně kýčovitá skladba, a pro nás i strašně sentimentální. A kdybych měla dát příklad skladby, kterou naopak mám ráda, tak to je třeba Ready Or Not od Fugees. Mám ji tak hluboko zakořeněnou až si říkám, že ji snad museli hrát v porodnici v den, co jsem se narodila.
Alex: Určitě Teenage Dirtbag od Wheatus. Podle mě nic víc nekřičí 00’s, než tenhle banger.
Na svatbě se potkávají různé generace a s nimi i velmi odlišný hudební vkus. Jak hledáte písně, které je dokážou propojit? Existuje něco, co spolehlivě funguje napříč věkem?
Simona: Ano! ABBA! To je absolutní top všech topů, funguje skoro na všechny a nepřestane nás udivovat, že to není jedna nebo dvě písničky. Mají fakt velkej katalog party písní. Jinak přesně jak říkáte, svatba je specifický event, kde se musí umět dobře pracovat s velkým spektrem publika. Je samozřejmé, že se nikdy nebude líbit nic stoprocentně všem, ale existují skladby, které zabírají na většinu. Konkrétně třeba Boots For Walking, Blue Suede Shoes od Elvise, nebo právě Dancing Queen od té Abby.
Alex: Myslim, že lidi ve věku 30-70 spojuje dost písniček, které Simi vypsala. Horší to bude s mladšími ročníky, tedy lidé okolo 20 let. Teď jsme hrály nějakou party jako Djs a zjistily jsme, že jim vůbec nerozumíme. Některý starší songy (třeba od Rihanny) znali a běželi na parket. A pak, když jsme podobný typ pustily později, tak odešli. Pak jsme přišly na to, že to asi bylo trendy na TikToku, a že se budeme muset zajímat o tom, jaký songy tam běží. A ideálně i konkrétní část, protože oni znají třeba jen pár sekund.
Máte za sebou i svatby známých osobností, například fotbalisty Patrika Schicka nebo herce Jakuba Štáfka. Liší se příprava takového vystoupení od ostatních svateb? A přináší známé jméno větší nervozitu?
Simona: Neděláme rozdíl co se týče známých nebo neznámých jmen. Dobře odvedená práce je jen jedna.
Alex: Upřímně, třeba zrovna u Patrika Schicka jsme ani nevěděly, že to je jeho svatba do té doby, než jsme tam přijely. Bylo to schválně. Jedna z našich silných stránek je diskrétnost, neděláme si na jejich svatbách storiečka, jen abychom získaly pozornost na Instagramu. Respektujeme jejich soukromí. A myslím, že je to také jeden z důvodů, proč si nás vybírají.
Jak se od vašich začátků změnila přání snoubenců? Chtějí dnes více osobních detailů, netradičních skladeb, nebo větší show?
Simona: Instagram značně svatební scénu pozměnil. Když jsme začínaly v roce 2018, což je jen osm let zpět, naše standardní svatba byla ve stodole, a vše bylo tak nějak dělané na koleni. Twins tenkrát měly asi jen tři konkurenty, kteří poskytovali podobnou službu, tedy akustické duo se zahraničním repertoárem, srozumitelnou angličtinou a pěkným vizuálem. Dneska je šikovných akustických dvojic na trhu spousta, a proto jsme se rozhodly zaměřit se i na party hudbu a vytvořily náš signature party set a DJ set.
Alex: Myslím, že písně, které hrajeme jsou nestárnoucí, ale co se změnilo jsme spíš my, než svatby. Tedy alespoň z hlediska hudby. Snažíme se každý rok přijít s něčím novým. Jak Simi psala, na začátku jsme nabízely jen akustické duo. Dnes máme další dvě možnosti v nabídce – party set s živými zpěvy a DJ set.
Na vašem Facebooku zmiňujete jako místo pobytu španělskou Málagu. Váš život tedy není spojený jen s Českem. Co vás do Španělska přivedlo? A jak se vám daří skloubit život mezi dvěma zeměmi s hraním na českých akcích?
Simona: V covidu bylo Španělsko jedna z mála evropských zemí, která byla otevřená turistům. Nutně jsem potřebovala vypadnout, a tak jsme se sebraly a odletěly na Tenerife. A dlouho jsme se tam ještě vracely. Já se tam i na chvíli usadila, ale Alex si tam připadala na delší období klaustrofobicky, tak jsme udělaly malý průzkum a vybraly podobné místo jako hlavní město Tenerife, jen na španělské pevnině – Málagu. Tam se teď pomalu usazujeme a nemůžeme si to vynachválit.
Alex: Letos jsme tam poprvé byly na půl roku. Předtím maximálně 3 měsíce. Uvidíme jak to půjde dál.
Vystupování před lidmi vyžaduje určitou dávku sebevědomí. Bylo to pro vás od začátku přirozené, nebo jste si ho musely postupně vybudovat?
Simona: Skvělá otázka, kterou v sobě řeším dost často. Jsem přirozeně spíš introvert, i když nějakou dávku extravaganzy v sobě určitě mám. Sebevědomí jako takový jsem ale určitě musela budovat a myslím, že nejsem ještě tak úplně u konce. Co mi ale pomáhá vstoupit přímo na pódium, je vyloženě láska k hudbě. Baví mě, co dělám a jsem vděčná, že můžu.
Alex: Dlouhý roky to bylo opravdu špatný. Nenarodila jsem se s přirozeným sebevědomím. Dnes už je to mnohem lepší.
Když máte tak nabitý program, může být někdy těžké úplně vypnout. Jak to máte vy? Jak relaxujete?
Simona: Jsou měsíce, kdy se skoro až nudíme. To je většinou leden, únor a březen. Máme ale zase čas na různou administrativu, která je také potřeba. Pak jsou ale měsíce, hlavně v létě, kdy se nezastavíme a jsou skoro nad naše možnosti. To pak ve volné chvíli vyrazím do sauny, pustím si film, zajdu na jógu, nebo jedu na výlet.
Alex: Nutná je pro mě určitě meditace, jóga a sauna.
Když se podíváte na Twins s odstupem, kam byste chtěly duo posunout v dalších například deseti letech? Láká vás více zahraničních vystoupení, vlastní tvorba, nebo rozvoj toho, co už děláte?
Simona: Určitě se v příští dekádě chceme věnovat více vlastní tvorbě, kterou jsme teď trochu opomíjely. Ale taky mě pořád láká vytvořit mimořádný hudební doprovod pro prémiové eventy v zahraničí. Začala jsem na tom pracovat letos, a čím dál tím víc se blížím k jasné vizi. Myšlenka je provést hosty od odpoledního welcome drinku akustickým setem, nakopnout večerní část party setem a skončit noc v totálním hudebním transu s naším signature DJingem. To všechno jen ve dvou a v nádherných róbách. Budoucnost je zářná!
Alex: Já se chci co nejvíce soustředit na autorský projekt a sem tam si skočit na super party. Jak Simi říkala, děláme opravdu zajímavý projekt, který má i mezinárodní ambice. Uvidíme co se nám s tím podaří.
Baví vás Macchiato?
Mějte nás na Googlu víc na očích.
















