„Letos poprvé chystáme 3D projekci nad Vltavou a videomapping na věž Staroměstské radnice,” říká zakladatel Signal Festivalu

Praha se každoročně na několik dní promění v živý organismus pulzující světlem a emocemi. Signal Festival — událost, která dokázala z veřejného prostoru udělat galerii pod širým nebem — letos slaví třináctý ročník a znovu posouvá hranice. Poprvé přinese 3D projekci nad Vltavou, videomapping na věž Staroměstské radnici a nově se otevřela také stálá galerie Signal Space. Za založením festivalu i galerie stojí Martin Pošta. I díky němu kdysi z jednoho nápadu na videomapping vznikl fenomén, který milují u nás i za hranicemi. V rozhovoru mluví o fascinaci světlem, o tom, jak se dnes propojují technologie s emocemi, a proč má i festival digitálního věku zůstat především lidský.

Dobrý den, pane Pošto, vy stojíte v Praze za skutečně krásným projektem - Signal Festivalem. Ten vznikl v roce 2013 a od té doby nám každoročně zpříjemňuje podzim. Povězte nám, jak jste se k této události dostal? A především, jak dlouho trvalo, než festival takových rozměrů spatřil v Praze světlo světa?
V roce 2010 za mnou přišli kamarádi s nápadem udělat videomapping na kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na Jiřáku. Oslovil jsem tehdejšího radního pro kulturu Ondřeje Pechu, který nám řekl, ať se na kostel vykašleme a uděláme něco k výročí 600 let orloje. Tehdy jsem vlastně ani nevěděl, co videomapping je, ale projekt měl obrovský ohlas doma i v zahraničí. Díky tomu jsme začali dostávat další nabídky a cestovat po světě, protože tehdy šlo o nový fenomén. Postupně nás začalo to propojení technologie a umění opravdu bavit. Já jsem pak jsem odešel z TV Nova, aniž bych vlastně přesně věděl, co budu dělat dál. A právě tohle byla věc, ve které jsem postupně svou další profesní perspektivu začal vidět.

Fascinoval nás technologicko-umělecký svět a chtěli jsme poznat tvůrce, které jsme do té doby jen obdivovali. Udělali jsme si seznam umělců, které bychom rádi potkali. A protože jsme si nemohli dovolit jezdit po světě za nimi, rozhodli jsme se to udělat obráceně: Založili jsme festival, abychom je mohli pozvat k nám. Jeho první ročník jsme pak připravovali tři roky.

Předpokládám, že organizace festivalu je nesmírně náročná i z hlediska byrokracie. Jak probíhá komunikace s hlavním městem, památkáři a dalšími institucemi?
Město Praha nás dlouhodobě podporuje finančně, za což jsme opravdu vděční. A pokud jde o památkáře, tak s těmi je ta letitá spolupráce vlastně úplně nejhezčí. Za ty roky už jsme si vydobyli důvěru, protože jsme nikdy nic nikde nezničili nebo neznesvětili. K památkám přistupujeme s naprostým respektem. A taky náš festival je efemérní a za 4 dny jsme zase pryč. Takže vlastně celých těch třináct let vše po této stránce běží dost bez problému.

Letos proběhne již 13. ročník Signal Festivalu. Jak byste ho uvedl?
Letošní 13. ročník bude plný novinek a překvapení. Vůbec poprvé chystáme 3D projekci na vodní stěnu, která se bude „vznášet” nad Vltavou, poprvé uvedeme videomappingovou projekci na věži Staroměstské radnice, a jak už jste možná slyšeli, tak 1. října jsme otevřeli stálou galerii Signal Space.

Na vašich webových stránkách již nějakou chvíli sdílíte mapu i všechny performace. Kterou z nich by si podle vás neměl nechat nikdo ujít?
Určitě bych si nenechal ujít instalaci Josepa Pobleta umístěnou v kapli Arcibiskupského gymnázia přímo za bazilikou sv. Ludmily, což je nádherná instalace, která pracuje až magickým způsobem se světlem. Poblet pomocí takových mechanismů, krabiček a gumiček, světýlek a prismat ohýbá světlo. Je to až meditativní instalace, kde se pomocí analogieho světla vytváří architektura, hrozně magickým způsobem pro mě. Hodně se těším taky na projekci od legendy videoartu Billa Violy, kterou promítneme v Anežském klášteře. Bude to velmi silná a kontemplativní záležitost. Z českých zástupců zase velmi doporučuji interaktivní instalaci Souhvězdí od oceňované sochařky Pavly Scerankové. Půjde o hezké spojení nejen hvězd, ale i návštěvníků.

Najde se mezi nimi i konstrukce, která vám dala skutečně zabrat? Ať už z pohledu schvalování, nebo například montáže?
V letošním roce nám dala nejvíce zabrat právě už zmíněná 3D projekce na vodní hladinu. Jelikož se jedná o velmi specifickou technologii, museli jsme celý systém postavit prakticky od nuly. Na pontonu jsou umístěna speciální čerpadla a trysky, která zvedají vodní clonu vysoko nad řeku. Bylo nutné vyrobit atypické konstrukce i plachty, které v Česku vůbec nejsou k sehnání. Po dobu projekce se navíc zastavuje lodní doprava, což je důvodem, proč je projekci možné zhlédnout jen několikrát do hodiny. Spolupracuje s námi hned několik složek, které dohlížejí na bezpečnost na řece i na provoz laserů. A proto je výjimečné, že se podobný projekt podařilo v Praze uskutečnit.

Některé z lokací Signal Festivalu jsou veřejné, na jiné je ale potřeba si koupit vstupenku. Můžete našim čtenářům říct, v čem je největší rozdíl mezi veřejnými a placenými instalacemi? A na jaké unikáty se mohou letos těšit v rámci placených vstupů?
Ano, některá díla nejsou uzpůsobena na tak velkou návštěvnost, a proto jsme přemýšleli, jak návštěvnost regulovat a zároveň vnést do programu i nějakou další přidanou hodnotu. Letos jsme proto přišli s konceptem Signal INSIDE, ve kterém představíme 7 unikátních děl uvnitř zajímavých interiérů. Návštěvníci se díky tomu podívají na místa, kam se normálně není snadné dostat – třeba do kaple Arcibiskupského gymnázia, jak už jsem zmiňoval, do synagogy nebo dvou barokních paláců. Zážitek ze Signal INSIDE je hlubší a komornější než z veřejné části festivalu a nabízí alternativu také těm návštěvníkům, pro které je třeba veřejná část příliš masová.

Máte představu kolik lidí se Signal Festivalu každý rok zúčastní?
Ano, návštěvnost si měříme a pohybuje se kolem půl milionu návštěv, což Signal Festival činí nejnavštěvovanější kulturní akcí v Česku.

A co žárovky, projektory, interaktivní objekty a další? Padly za ta léta během příprav i nějaké kuriózní rekordy?
V množství spotřebovaného materiálu a energie se o rekordy nesnažíme. Spíše naopak. Naším cílem je co největší udržitelnost. A výsledky vás možná překvapí: Domácnost v bytě 3+1, který nepoužívá elektřinu pro ohřev topení, spotřebuje ročně cca 1 800kWh energie. Spotřeba celého Signal Festivalu zhruba odpovídá téhle roční spotřebě jednoho bytu.

Poslední roky se svět technologií nese především v duchu AI. Využíváte umělou inteligenci i v rámci Signal Festivalu?
Samozřejmě. S umělou inteligencí pracuje jak náš festivalový tým, tak i celá řada umělců, kteří letos budou na Signal Festivalu zastoupeni. Za všechny bych určitě zmínil letošní videomapping na fasádě baziliky sv. Ludmily, k jehož tvorbě španělské studio V.P.M. využilo AI. K umělé inteligenci se navíc odkazuje i náš letošní vizuál, nejen že jeho autoři umělou inteligenci využili při tvorbě, ale androgynní robot, který je symbolem letošního ročníku. Tematizuje symbiózu technologií, člověka a přírody.

Sledujete také trendy v zahraničí? Například festivaly světla v Lyonu, Amsterdamu nebo Tokiu? Čím se od nich český Signal Festival liší?
Ano, sledujeme. A když to otočím, tak i zahraničí sleduje nás. Letos Signal Festival získal cenu PRIX NUMIX 2025 za výstavu Strange Attractions, která byla představena během loňského ročníku. Tento projekt vznikl ve spolupráci s legendárním britským studiem United Visual Artists (UVA) a týmem galerie Kunsthalle Praha. Čím se Signal liší? Snažíme se představit alternativnější formy umění a necílíme primárně na zábavu, což je často hlavní náplní jiných festivalů.

Nehrál jste si někdy s myšlenkou posunout festival i mimo Prahu? Do jiných českých měst?
Ano a už se nám to i povedlo uskutečnit. Letos na jaře jsme s naším studiem Signal Creative koprodukovali Světlem spojeni – kutnohorský festival světla. Podařilo se nám do Kutné hory přivést celkem 5 děl včetně videomappingu přímo na chrám sv. Barbory. A taky jsme dělali projekt Czech the Light, což byly světelné instalace a videomappingy v ulicích Kutné Hory, Brna, Olomouce nebo Českého Krumlova.

Zajímavé jsou ale také Signal Afterparties, které budou probíhat ve třech večerech, v rámci samotného festivalu. Povězte nám, co se během nich odehrává? A jedná se o klasické afterparties tak, jak je známe?
Signal Afterparties nejsou klasické klubové večírky. Jde spíše o rozšíření festivalového zážitku do pozdnějších nočních hodin. Všechny tři hudební večery v rámci doprovodného programu propojují hudbu, světlo a vizuální umění. Koncerty proběhnou od 17. do 19. října v Radiopaláci na Vinohradech, který se díky prostorovému 3D zvuku L-ISA a světelnému designu promění v pohlcující scénu. Každý večer nabídne jinou dramaturgii. V pátek zahrají Gruppo Salsiccia s Orionem z PSH, v sobotu NobodyListen a Nik Tendo a nedělní závěr obstará legendární islandská kapela GusGus.

Když se ohlédnete zpátky, který z ročníků byl pro vás zatím nejnáročnější?
Když se nad tím zamyslím, tak se nemůžu rozhodnout, který přesně to byl. 🙂 Jestli ten ročník, kdy jsme nedostali financování kvůli povodním nebo kvůli pádu vlády díky Janě Nagyové. Nebo ten Signal Festival, kdy se konal pohřeb Karla Gotta v souběhu s openingem před FAMU, hned vedle Střeleckého ostrova. Anebo ten ročník, který nám zrušili kvůli covidu.

A co budoucnost? Jak vidíte průběh festivalu v příštích letech? Čeká nás ještě větší propojení s technologiemi? Nebo naopak návrat k větší jednoduchosti a čistotě světla?
Budoucnost Signal Festivalu vidím ve vyváženosti. Technologie zůstane důležitá, ale nebude cílem sama o sobě. Spíše nástrojem pro silnější umělecký prožitek. Umělé inteligence, data, interaktivita — to všechno do festivalu patří. Ale zároveň se chci vracet k jednoduchosti světla, k emocím, které fungují bez složitých efektů. Signal Festival má být především zážitek, ne demonstrace technologií. V příštích letech nám proto i nadále půjde především o kurátorskou hloubku a kvalitu.