„Člověk by si měl dávat až nesmyslně vysoké cíle,” říká Mojmír Zálešák

Věříte, že úspěch člověka je předem dán? V případě Mojmíra Zálešáka to bude možná částečně pravda. Jako syn úspěšného top manažera k tomu geny má. Pravdou ale je, že jen predispozice v dnešním světě nestačí. Jednadvacetiletý Mojmír se díky své snaze, píli a velkým ambicím stal investorem, zakladatelem projektů i členem investičního výboru retailového fondu. A přitom všem stíhá i prokrastinovat.

Dobrý den, Mojmíre, vy toho máte v 21 letech na kontě opravdu hodně. Jste předsedou spolku Econet a spoluzaložil jste firmu Sportegy Futures (dnes již US Futures). Velkého úspěchu jste ale dosáhl již dva roky zpátky, kdy váš tým z pražského gymnázia Nový PORG zabodoval v prestižní investiční soutěži, pořádané americkou univerzitou Whartonem. Načež jste se stali součástí investičního výboru J&T Investiční společnosti (JTIS). Tam dodnes pracujete jako člen investičního výboru retailového fondu J&T NextGen. To jsou milníky, o kterých se mnohdy nesní ani o dost starším generacím. Povězte nám, kdy se ve vás probudila chuť věnovat se investicím? Jaký je váš příběh?
K investování jsem měl vždy blízko díky taťkovi, který využil každé příležitosti, aby zdůraznil, jak je investování důležité a jak se nemůžeme spolehnout na státní podporu a musíme se o sebe postarat sami. Večeří s touto tématikou bylo nespočet.

Mě však investování dlouhou dobu vůbec nezajímalo a byl jsem rád, že jsem alespoň chápal, co je to akcie. Vše se změnilo v moment, kdy jsem šel v roce 2019 po chodbě na Novém PORGu a spatřil jsem plakát inzerující právě Wharton High School Investment Competition. Zdálo se mi to jako skvělá příležitost si investování vyzkoušet v praxi, a také si potenciálně něco přivydělat (tehdy tam byla ještě peněžní cena), tak jsem do toho s pár kamarády naivně šel. A samozřejmě jsme vypadli hned v prvním kole. Každopádně tato zkušenost mě neodradila a připojil jsem se do nově vznikajícího investičího klubu Nový PORG Investment Society (dnes již plně pod záštitou spolku ECONET). Tam mě investování opravdu chytlo a rozšiřování znalostí investování a finanční gramotnosti se věnuji dodnes.

Kde se ve vás tato ambice vzala? Jednoduše vás to baví? Motivovala vás práce vašeho táty, který byl top manažerem společnosti Veolia? Nebo máte ještě nějaké vyšší cíle a investování je takovým mezipřistáním?
Asi jsem se tak narodil. Vždy jsem měl vysoké ambice a mamka mi říkala, že jsem blázen a snílek. I přesto jsem stále zastáncem toho, že by si člověk měl dávat až nesmyslně vysoké cíle. Ne proto, aby je všechny nutně splnil, ale protože právě cesta k nim nás nejvíc posouvá. Učí nás pracovat s neúspěchem, vytrvalostí a všímat si věcí, které bychom jinak minuli. Investování je pro mě tedy v tomto smyslu skvělá škola života, kde se díky celkové komplexitě nikdy nepřestávám učit. A to mě na tom baví nejvíce.

Vy jste se dostal na prestižní americkou vysokou školu New York University. To je další obrovský úspěch. Jistě je to ale také velmi časově náročné. Jak studium dokážete zkloubit s ostatními projekty?
Dostat se na NYU Stern School of Business, kam se ročně dostane jen cca 4,7 % uchazečů beru za mimořádný úspěch a jako reflexi všeho úsilí, které do přihlášky šlo.

Před měsícem jsem úspěšně ukončil první ročník studia a musím uznat, že i když jsem se toho ze začátku trochu bál, tak časový posun v mých projektech v ČR nehrál výraznou roli a vše šlapalo dále. Klíčem bylo včasné plánování, flexibilní nastavení projektů, a také obrovská vstřícnost mých kolegů, kteří se často dokázali přizpůsobit časovému posunu. Bez toho by to rozhodně nešlo. A jsem za to velmi vděčný.

V podcastu Finanční nezávislost jste zmínil, že dělat sport je na amerických univerzitách obrovskou výhodou a celý proces přijímacího řízení velmi zjednodušuje. Je to ten důvod, proč jste založil Sportegy Futures? Vidíte v tom jistý atribut pro české zájemce o univerzity v zahraničí?
Ano, byl to jeden z hlavních důvodů, proč jsme se do projektu Sportegy Futures pustili. S ostatními spoluzakladateli jsme o podobné iniciativě uvažovali už delší dobu, ale můj osobní impuls přišel až po absolvování letního programu na Harvardu. Tehdy jsem si naplno uvědomil, jak zásadní roli může sport hrát v přijímacím řízení na americké univerzity. Sport totiž nejen snižuje nároky na akademické výsledky, ale často otevírá dveře k výrazné finanční podpoře, díky které se někoho americký sen může náhle stát realitou.

Jak dlouho trvá, než se student střední školy zařadí do přijímacího řízení americké univerzity a připraví na něj? Je pravda, že ve většině případů fungují tito studenti ve speciálním režimu již od prváku?
Záleží na zvolené cestě. Pokud jde student klasickou akademickou linií (jako jsem šel já) je ideální začít s přípravou už v prvním/druhém ročníku střední školy a mít k dispozici tři až čtyři roky. To dává čas nejen na kvalitní akademické výsledky, ale i na vybudování silného portfolia mimoškolních aktivit, které americké univerzity velmi oceňují.

U sportovců je to často jiné. Viděl jsem případy, kdy se někdo pro studium v USA rozhodl třeba jen rok před maturitou, a pokud měl štěstí a skutečně vynikal ve svém sportu, cestu si dokázal otevřít i v tak krátkém časovém horizontu.

Zároveň jste se zmiňoval také o tom, že v Americe jsou univerzity tak moc orientované na sport, protože lépe chápou, jak je důležitý work-life balance. Vnímáte to v Česku jako velký deficit? Nedostatečné cílení na důležitost rovnováhy mezi prací a osobním životem?
Jako největší rozdíl nevnímám ani tak absenci zájmu o sport nebo work-life balance, ale spíš obrovský rozdíl v infrastruktuře, který vychází především z odlišné míry financování. Když člověk přiletí do USA a vidí sportovní zázemí větších univerzit, zjistí, že studenti tam často trénují v podmínkách, které v Česku nemají ani profesionální týmy.

Myslím, že i u nás existuje tlak na aktivní životní styl, ale chybí k němu systémová podpora a přístup, který by sport a osobní rozvoj bral jako plnohodnotnou součást vzdělání.

Neplánujete toto téma zahrnout do jednoho z vašich projektů?
Do mých současných projektů by to téma úplně nezapadlo, ale sport v mém životě vždy hrál důležitou roli, a to ať už jako aktivní squashista, nebo jako ambasador značky Tecnifibre. I díky projektu Sportegy Futures jsem se snažil ukazovat, že sport může být víc než jen koníček a může otevřít dveře k příležitostem, které by jinak zůstaly zavřené. Například v NYC je squash na networking naprosto k nezaplacení, kdy se dostávám do prestižních, běžně uzavřených klubů, jako je Harvard Club of New York City, a poznávám tam řadu inspirativních lidí. Celkově věřím, že pohyb a sportovní disciplína jsou neoddělitelnou součástí zdravého a naplněného života.

Jaké sporty se v USA vnímají jako nejsilnější „otevírače dveří“? A co naopak rezonuje nejméně?
Z Česka a Slovenska tam historicky zamířilo nejvíce atletů, zejména v méně obsazených disciplínách, kde není tak silná konkurence.

Naopak největší konkurence panuje v kolektivních sportech, které jsou v USA extrémně populární, jako je basketbal, americký fotbal nebo baseball. V těchto případech mají domácí hráči obrovský náskok jak v infrastruktuře (jak jsem zmiňoval výše), tak v systému přípravy. Prosadit se tam jako zahraniční uchazeč je proto výrazně složitější.

Jaké vlastně byly začátky Sportegy Futures? Bylo těžké si získat povědomí veřejnosti? Pro Česko je přece jen toto odvětví spíše atypické. 
Rozhodně to nebylo jednoduché. Nabízeli jsme prémiový produkt, který mnoha lidem zpočátku připadal skoro jako sci-fi. V Česku tehdy málokdo věděl, že sport může otevřít dveře ke vzdělání v USA. A už vůbec ne, že finanční bariéry se dají v rámci sportovních stipendií efektivně překonat.

Naším cílem tedy nebylo jen nabídnout službu, ale i šířit povědomí o tom, že tyto možnosti vůbec existují. Jakmile se nám podařilo dostat první klienty do USA, důvěra vzrostla, a právě díky těmto konkrétním příkladům se agentura mohla začít rozrůstat.

A teď zpátky k investování - v rámci podcastu Finanční nezávislost jste také uvedl, že mladší generace má k investování blíž než kdykoli předtím. Vidíte u mladých větší zájem o diverzifikaci a dlouhodobost? Nebo spíše rychlé zisky a spekulace?
Je to tak 50/50. Mnoho mladých dnes skutečně přemýšlí dlouhodobě a uvědomují si, že budou muset převzít odpovědnost za vlastní finanční budoucnost. I my v ECONETu se snažíme tuto mentalitu podporovat a ukazovat, že trpělivost a diverzifikace se v investování dlouhodobě vyplácí.

Na druhou stranu ale žijeme ve společnosti, která je stále méně trpělivá a stále více ovlivňována sociálními sítěmi. Mnozí mladí investoři proto sahají po rizikových a spekulativních nástrojích, jako jsou třeba memecoiny (nebo obecně trading), s vidinou rychlého zisku (což se povede ale jenom pár vyvoleným). Výzvou tak je nejen vzdělávat, ale i ukazovat příběhy, kde trpělivost skutečně přinesla stabilní výsledky.

Je podle vás v Česku prostor pro vznik strukturovaných fondů zaměřených čistě na mladé investory, například do 25 let?
Prostor tu určitě je. Mladí lidé dnes investují častěji než kdy dřív a mají k financím podstatně blíž než předchozí generace. Zároveň ale vidíme silný odliv z aktivního investování směrem k pasivnímu investování, ať už přes ETF nebo jiné automatizované platformy. Pokud by tedy vznikl fond cílený čistě na investory do 25 let, měl by skutečně nabídnout něco navíc.

Pokud by měl investiční strategii postavenou čistě na tradičních aktivech bez širší přidané hodnoty, obávám se, že by příliš neoslovil. Mladí očekávají buď vyšší dynamiku a alternativu, nebo naopak extrémní jednoduchost a nízké poplatky, což je dnes snadno dosažitelné i mimo klasické fondy.

My v J&T NextGen k tomu přistupujeme jinak. Nejsme zaměřeni na jednu věkovou kategorii, ale skládáme portfolio z myšlenek mladých lidí. Umožňujeme tak mladému investičnímu týmu (kde jsem i já) skutečně rozhodovat o konkrétních pozicích (ať už jde o akcie nebo dluhopisy) s důrazem na analytickou práci, aktivní správu a dlouhodobé výsledky (investiční horizont je 5 let). Pro mladé členy ECONETu je to zároveň i vstupní brána do reálného světa investic, což považuji za mnohem cennější než fond, který jim jen pasivně zhodnocuje kapitál.

Uvažujete o tom, že byste v rámci některého ze svých projektu vytvořil investiční simulátor nebo sandbox pro studenty? Něco jako tréninkový trh s reálnou odezvou, ale bez rizika?
Přesně proto jsem spoluzaložil Investománii, která je dnes tou největší investiční soutěži pro středoškoláky a vysokoškoláky v ČR a na Slovensku. Jelikož jsem se sám k investování dostal díky interaktivní investiční soutěži, chtěl jsem nabídnout něco podobného i mladým lidem u nás.

ECONET proto spojil síly s J&T Investiční společností, XTB, Hospodářskými novinami a Roklen24, abychom vytvořili bezrizikové a realistické prostředí, kde si soutěžící mohou vyzkoušet budování dlouhodobého portfolia pro fiktivního klienta (včetně zadání, omezení a zpětné vazby od poroty).

Do prvního ročníku se přihlásilo 146 studentů a pět nejúspěšnějších získalo stáž v JTIS. Na projektu chceme dále stavět a věříme, že pomůže přivést k investování ještě více mladých lidí, a to nejen jako hráče, ale jako budoucí správce kapitálu.

Jaký máte názor na současnou roli retailových investorů a jejich vliv na trh? Jsou platformy jako Robinhood spíše příležitostí, nebo rizikem pro mladé začínající investory?
Přístup k jednoduchým investičním platformám vnímám spíše jako příležitost než hrozbu. Otevírají totiž svět investování širšímu publiku a snižují vstupní bariéru, která ještě před pár lety odrazovala spoustu lidí. Je ale důležité si uvědomit, že tyto platformy nejsou navržené k tomu, aby z uživatelů udělaly profesionály. Jejich cílem je umožnit rychlý, efektivní a jednoduchý přístup k základním investičním nástrojům, a to se jim bezesporu daří.

Ano, s touto přístupností přicházejí i rizika, a to zejména pokud lidé investují impulzivně, bez základní znalosti nebo se nechávají strhnout trendy jako memecoiny, pákovými produkty či spekulativními deriváty. Pokud si ale investor udělá alespoň základní rešerši a neobchoduje naslepo, může být i taková platforma velmi dobrým startem. Mimochodem, mnohé z nich dnes na rizikové produkty (např. FX, CFDs) kladou přísná omezení a většina uživatelů se k nim ani nedostane, což beru jako další plus.

A co prokrastinace? Také si ji dopřejete nebo je to pro vás sprosté slovo?
Nejsem robot a jako každý jiný prokrastinuji. Myslím, že v dnešní době se tomu úplně vyhnout ani nedá. Důležité pro mě ale je, aby mě to neparalyzovalo. Snažím se mít věci pod kontrolou, plnit úkoly včas a v kvalitě, za kterou si můžu stát. A když už prokrastinuju, tak ideálně aktivně. Třeba sportem nebo koukáním na vzdělávací videa/seriály, ze kterých si odnesu něco hodnotného.