„Snažíme se urychlit a zpřístupnit procesy běžným pracovníkům,” říká Marek Miltner z PangeAI

Startup PangeAI, který v roce 2025 založili Marek Miltner a Johana von der Leyen, pomáhá zpřístupnit geoprostorovou inteligenci běžným firmám napříč obory. Místo složitých a drahých analýz satelitních a mapových dat staví na AI agentech, kteří dokáží automatizovat práci s informacemi z reálného světa, od infrastruktury až po logistiku. Firma už dnes obsluhuje klienty po celém světě a mezi její nejsilnější segmenty patří pojišťovnictví, které generuje nejvýraznější tržby. S americkým sídlem v Delaware, kalifornskou základnou a vývojovým týmem v Praze PangeAI rychle skládá globální technologický byznys s ambicí měnit způsob, jakým se pracuje s prostorovými daty.

Dobrý den, pane Miltnere, vy jste v roce 2025 – společně s Johannou von der Leyen – založili startup PangeAI. Ten se snaží demokratizovat geoprostorovou inteligenci tím, že umožňuje provádět prostorové analýzy. Jak to přesně funguje? Co si pod tím může náš čtenář představit?
Dobrý den, snažíme se firmám pomoci zpracovávat geoprostorová data, tedy mapy a jakákoliv jiná data vycházející z reálného, fyzického světa, od satelitních snímků přes radarové detekce a fotografie až po dokumentaci inženýrských sítí. Současný software si s těmito daty neumí poradit a plánování infrastruktury, řízení logistiky, nebo měření změny terénu trvá dlouho a využití specialistů je drahé. My se snažíme proces urychlit, zlevnit a zpřístupnit běžným pracovníkům různých odvětví skrze naše AI agenty, kteří jim pomohou dosáhnout cíle samostatně. Ale PangeAI se dá využít i k jednodušším případům - mě třeba nedávno pro zahradníky ze satelitu změřila zahradu.

Jak se to seběhlo, že jste startup založil právě s dcerou šéfky Evropské komise? A kdo byl iniciátorem samotné myšlenky?
S Johanou jsme se poznali už při studiích na univerzitě v Cambridge na akci Německého kulturního spolku, takže jsme se potkali vcelku náhodou ale známe se de fakto už přes pět let. Potom se naše cesty rozešly, já založil v Británii jeden startup, ona šla na pár let do elitního poradenství. Mezitím jsem se na několika jednáních potkal i s Ursulou. A na Stanfordu se naše cesty opět protly a zjistili jsme, že máme spoustu společného. Upřímně, oba jsme najednou řešili několik projektů, protože na Stanfordu je příležitostí mnoho. Ale spolupráce na společných iniciativách nám klapala, a jak se nám blížil konec studií, Johana chtěla vzít jeden projekt a dělat ho po studiích naplno jako firmu. S nabídkou spolupráce jako technického ředitele (CTO) šla rovnou za mnou, což mi velmi polichotilo, a řekl jsem si že to bude každopádně zajímavá spolupráce. Pak už jsme jen vytříbili směr produktu, získali investici, a zbytek je historie

PangeAI je registrovaný v USA, konkrétně ve státě Delaware. A sídlo má v Kalifornii. Je to dnes náročná cesta – dostat evropský startup do USA?
Vlastně to bylo naopak, my jsme na Stanfordu zakládali rovnou s myšlenkou stavět americkou firmu. Oba s Johanou máme zkušenosti z Evropy a věděli jsme, že v USA, konkrétně v Silicon Valley umí technologické inovace nejlépe a chtěli jsme si tu zkušenost prohloubit. Založit entitu v Delaware je v USA naprostý standard a dělá se to online na pár kliků. Přiznám se, že já, ani většina kolegů-podnikatelů v USA jsme v Delaware nikdy nebyli. Českou dceřinou společnost jsme zprovoznili až poté, ale já mám radost, že můžeme budovat firmu s globální ambicí a mít většinu technického týmu v Praze, a dokonce do Prahy přilákat globální talenty k relokaci, na to jsem opravdu pyšný.

Předpokládám, že volba na Silicon Valley padla pro jeho status globálního centra technologických inovací.
Určitě. Myslím, že proto nás oba lákal Stanford pro studium jako epicentrum inovací v posledních dekádách.

V jednom z vašich rozhovorů jsem se dočetla, že chcete redefinovat mapová data v oblasti energetiky či přírodního kapitálu. Tedy jedny z největších a zároveň nejméně digitalizovaných datových kategorií na světě. Jak to rok po založení vypadá?
Do roka od založení máme ještě pár měsíců, ale už máme několik klientů po celém světě. A někteří za naše služby platí i přes milion korun ročně. To je skvělé, ale při budování startupu člověk nikdy nemůže být spokojený. Ccelý smysl existence firmy je totiž růst, takže práce rozhodně nestojí.

Který segment projevuje o PangeAI největší zájem? A je mezi nimi i někdo z Česka?
Zatím máme největší úspěch v tržbách v sektoru pojišťovnictví. V Česku zatím klienta v tomto směru nemáme, ale snad se to brzy změní.

Existují oblasti, kde má podle vás PangeAI prozatím své limity?
Neustále se vyvíjíme podle toho kde vidíme potenciál řešit problémy pro klienty. Myslím, že jsme skutečně pouze na začátku a limitů je dost, ale posouváme je každým dnem.

A co otázka ochrany dat při poskytování analýz klientům? Není náročné skloubit vysoká očekávání klientů ohledně poskytovaných dat s dodržováním mezinárodních regulací a předpisů?
Je to bezesporu výzva pro mladou organizaci o pár lidech, ale dodržování regulací a předpisů je naprostý základ. My jsme kromě GDPR a dalších předpisů velmi brzy proaktivně začali certifikaci SOC2, kterou již máme a nyní procházíme testováním ISO27001, takže to bereme vážně. Pro klienty jsme schopní dokonce udržet veškerá data včetně dotazů AI zcela na naší platformě a nic neposílat například třetím stranám do OpenAI nebo Anthropic, což umí málokterá služba.

Přemýšlel jste někdo o rozšíření stávajících segmentů, které ho mohou využít? Například ochrana životního prostředí nebo urbanismus?
Určitě ano, další projekty přijdou. Jen musíme být velmi vybíraví s tím, kde začít a potvrdit si, že umíme dodat technologii, která funguje. Rozšířit funkční produkt dále bude otázkou následujících let.

Pracujete momentálně i na dalších projektech?
V PangeAI je projektů spoustu a vytěžuje to téměř veškerý můj pracovní čas. Snažím se ale udržet v malé míře i stále v akademickém světě, skrze laboratoř LIMESS, kde se snažím Silicon Valley a Prahu propojit skrze výměny studentů v oblasti AI, energetiky a udržitelnosti mezi ČVUT a Stanfordem.

Výzkum AI pro udržitelnou energetiku tedy děláte současně na Českém vysokém učení technickém v Praze a Stanford University. Jaké největší rozdíly vnímáte na přístupu českých a amerických škol? Máme ještě hodně co dohánět?
Mám často pocit, že zde panuje buď přesvědčení, že srovnání s nejlepšími univerzitami v USA a Velké Británii nemá smysl, protože nám finančně i kvalitativně ujel vlak. Nebo naopak že tam také není všechno dobře, kvalita upadá a uděláme si to raději hezky česky po svém. Přitom já mám osobní zkušenost a upřímně jsou podlé mého mínění tyhle názory úplně mimo. Výbavou laboratoří a místností se klidně můžeme srovnávat se špičkou. Stejně tak obsah předmětů nemusí být odlišný a ve standardizovaných testech čeští studenti dosahují často excelentních výsledků. Co se ale pro úspěch místní akademie musí změnit je mentalita. Zatímco tady se soustředíme na testování, vyhazování a dělení zrna od plev, což jako výrazivo pro studenty hluboce nesnáším, tak na nejlepších univerzitách se soustředí na to, aby i ti nejhorší studenti měli co nejlepší příležitosti pro úspěch v životě. Univerzita si totiž uvědomuje, že známky nejsou determinantem dalšího úspěchu, a tudíž je nejlepší podporovat všechny, kteří se rozhodli na univerzitě studovat. Je jim jasné, že právě studenti jsou budoucnost na kterou se musí zaměřit - profesoři už nobelovku nedostanou, i když ji tam někteří mají. U nás mají bohužel často univerzity nastavenou kulturu naopak, kde jsou profesoři téměř nedotknutelní, i když nemají v mezinárodním srovnání žádné zajímavé výsledky. Studenti jsou naopak téměř bez respektu, a pak jen těžko budou na školách spokojení, nebo se k nim po zbytek života hrdě hlásit, jako v USA. Ti nejlepší studenti se obávám, že už o českých univerzitách často ani nepřemýšlejí jako o možnosti. Doufám, že se nám to podaří změnít.

Máte zkušenosti i z evropského univerzitního prostředí?
Kromě ČVUT jsem působil i na Cambridge a KU Leuven v Belgii, nebo krátce na TU Delft v Nizozemí a NTNU v Norsku.

Výzkum na ČVUT ale není vaším jediným českým projektem. Komunity AI Tinkerers je vaším dalším projektem, který spojuje experty i nadšence z oblasti AI a pořádá nejrůznější workshopy. Teoreticky se tam tedy mohu přihlásit i já? A jaká očekávání máte od této iniciativy do budoucna?
AI Tinkerers jsou setkávání “bastlířů”, kteří svým hraním s AI zvládají posouvat možnosti toho co je možné vytvořit. Setkání jsou otevřená komukoliv, kdo se nebojí s umělou inteligencí něco vytvořit, a tudíž je každý jako vy nejen zvaný se přijít podívat, ale hlavně také někdy přijít před publikum ukázat, co se jim po večerech bastlení povedlo vytvořit, objevit nebo rozbít.

Myšlenka je opět přivézt přemýšlení ze Silicon Valley do Prahy. Místo našeho historického nesebevědomého perfekcionismu se naučit ukazovat i nedodělané projekty, nebo nefunkční experimenty, a posouvat se skrze zpětnou vazbu. Věřím, že další velký AI startup v Praze vzejde právě z této komunity. Už teď vím o několika investicích, které proběhly na základě prezentací v tomto kolektivu.

Vy jste tedy aktivní jak v akademické sféře, tak ve startupovém prostředí. S jakým časovým posunem se v dnešní době znalosti z výzkumu promítají do témat, která se vyučují na školách? Myslíte, že vzdělávací osnovy jsou dostatečně aktuální?
Záleží jak se to bere. V konkrétních technologiích určitě ne, tam jde pokrok světelnou rychlostí, to nelze v učebnách stíhat. Má ale smysl učit základní principy technologií, učit jak přemýšlet a vyznat se ve světě. To je důležité.

Máte nějaký sen, který jste si prozatím nesplnil?
Je toho víc a nechci nic zakřiknout. Ale z osobnějších snů, co se teď snažím dohnat je, že se konečně po 15 letech snění začínám učit hrát na harmoniku.