„Chce to více propagace vín z Česka,” říká Miroslav Volařík

Vinařství Volařík vám jistě nemusíme dlouze představovat. Patrioti moravských vín tuto značku dobře znají. Její zakladatel však stojí lehce v pozadí. A přitom je jeho příběh neméně zajímavý. Věděli jste například, že ještě před založením vinařství pracoval ve Spojených arabských emirátech? Přinášíme vám rozhovor s Miroslavem Volaříkem o začátcích pěstování vinné révy v jeho rodině, zkušenostech ze zahraničí, nových trendech na vinicích, výrobě a konzumaci vín, a také o oblíbených vínech nás, Čechů.

Dobrý den, pane Volaříku, vinařství Volařík oficiálně vstoupilo na trh v roce 2007, ale vaše rodina si na pěstování vína zakládá již od druhé světové války. Chápu tedy dobře, že jste zakladatelem vy? A můžete nám přiblížit, jak Vinařství Volařík vzniklo?

Moji rodiče se přestěhovali do Dolních Dunajovic v roce 1945 a začali hospodařit na pozemcích o rozloze 8,5 ha, včetně necelých 2 ha vinic. V roce 1961 v rámci kolektivizace jim byl majetek odebrán a hospodařit mohli s 10 ary půdy a 10 ary vinic. Jako zaměstnanci Státních statků se po pracovní době věnovali malému hospodaření, a také výrobě vína. Do této činnosti jsme byly aktivně zapojováni i my, děti, a tím jsme si vytvořily samozřejmě vztah k vinařské činnosti. Po pádu komunistického režimu bylo možné požádat o vrácení odebraného majetku. Rodiče už byli ve vysokém věku a já jsem odešel pracovat v roce 1990 do Spojených arabských emirátů (UAE), kde jsem realizoval projekty na výrobu pitné vody z mořské vody reverzní osmózou, což byl můj profesní obor. Absolvoval jsem totiž VŠCHT Praha, obor technologie vody a ochrana ovzduší. Ke konci roku 1992 jsem ukončil činnost v UAE a začátkem roku 1993 jsem založil společnost Bottling s.r.o., která se věnovala prodeji potiskovacích technologií a etiketovacích zařízení. Využíval jsem kontaktů, které jsem získal v Emirátech a snažil se rozběhnout co nejefektivněji obchodní činnost. Vytíženost byla tak vysoká, že nebylo možné se věnovat jiným aktivitám. A pak nastalo období, kdy se začalo dařit finančně i obchodně a já jsem si uvědomil, že jsem se nevěnoval možnosti navrácení odebraného majetku z roku 1961. Začal jsem se zajímat o naše původní pozemky, ale byl jsem vždy odmítnutý, že je potřeba počkat na provedení pozemkových úprav. Začal jsem se tedy zajímat o vlastnické vztahy k sousedním pozemkům, a protože se firmě Bottling s.r.o. dařilo, tak jsem začal investovat do pozemků perspektivně využitelných na vinice, ve vhodných lokalitách. Po ukončení pozemkových úprav bylo možné na dobrých polohách vysazovat nové vinice. V roce 2006 už vinice začaly rodit a vyvstala otázka, jak dál pokračovat.

Co bylo pro vás v začátcích nejtěžší? Narazil jste na velké výzvy a překážky?

Nejtěžší je vždy dát dohromady kvalitní lidi, kteří rozumí dané problematice, mají chuť a elán pracovat. Naštěstí jsem se potkal s Filipem Mlýnkem a on byl ochotný se do projektu nového vinařství pustit. Další výraznou postavou, která se připojila do projektu byl Jindra Kadrnka. Moje úloha byla zrekonstruovat objekt bývalé restaurace Konšelé v Mikulově tak, aby vyhovoval podmínkám zpracování hroznů a výrobě vína s moderním technologickým vybavením. Myslím, že se všechno podařilo zvládnout a my jsme byli připraveni soustředit se na kvalitní produkci bílých vín.

Vinařství Volařík získalo mnoho ocenění v Česku i v zahraničí. Mezi ty nejvýznamnější jistě patří Champion Valtických vinných trhů, Král vín za nejlepší kolekci nebo Vinař roku. Jak tato prestižní ocenění vidíte z odstupem času? A podepsala se výrazně i na prodeji?

Určitě získaná ocenění vzbudila zájem veřejnosti o naše vína. Samozřejmě ocenění měla pozitivní efekt na spotřební trh a každoročně získávaná ocenění zase potvrzovala, že kvalita našich vín si drží velmi vysokou úroveň.

V Hospodářských novinách jsme se dočetli, že často navštěvujete vinařství ve Francii a Itálii. Čím se tamní přístup liší od toho českého? A je něco, co jste se v zahraničí naučil, a dnes to praktikujete v Česku?

Je pravdou, že jsem velmi často navštěvoval prestižní vinařství jak ve Francii, tak v Itálii. Byly to cesty za poznáním a získáváním informací, jak má vypadat provoz vinařství, a jak prezentovat vína pro návštěvníky. A všechny tyto zkušenosti se promítly do návrhu projektu nového vinařství.

Jak celkově vnímáte česká vinařství ve srovnání s konkurencí ze zahraničí? Máme něco, čím vynikáme?

Za posledních 15 let je vidět, že kvalita českých vín je srovnatelná a v mnoha případech i vyšší, než u bílých vín z tradičních vinařských regionů Německa, Rakouska, Francie, Itálie, a tak dále. Chce to ale mnohem více aktivity v propagaci a prezentaci vín z České republiky. My jsme zvláštní tím, že většina vinařů, nezáleží na velikosti, pěstuje 15-20 různých odrůd. Navíc má pak v odrůdách odlišené i viniční tratě (jako například v našem vinařství u odrůdy Ryzlink vlašský) a tím je nabídka velmi široká, což není v zahraničí běžné.

Vyvážíte svá vína i do zahraničí? A pokud ano, kam nejvíce?

Export je velice komplikovaná záležitost. Vyváželi jsme do USA. Teď vyvážíme do Kanady, Holandska, Švédska, ale vždy jde jen o malé objemy. Ono záleží na jak šikovného obchodního partnera narazíte. Tradičně nejvíce zásobujeme Slovensko a nyní se rozbíhá odbyt do Polska.

Změnil se od roku 2006 způsob pěstování vína hodně? Využíváte například více moderních technologií?

Přirozeně probíhá využívání moderních viničních mechanických strojů, které umožňují provádět úkony nahrazující manuální práci. A myslím, že jde o cestu správným směrem, protože ubývá pracovníků, kteří jsou ochotní pracovat ve vinicích.

Kam se podle vás vinařství posune v příštích letech? Myslíte, že digitalizace a automatizace budou hrát čím dál větší roli i v tomto oboru?

Budoucnost, z pohledu posledních dvou let, je velmi nepředvídatelná. Stále se v médiích opakují tvrzení, která jsou uváděna bez širších kontextů a jsou pro vinaře zdrojem oprávněných obav. Například: „Vinaři neplatí daně - zaveďme spotřební daň,“ nebo „Konzumace vína s obsahem alkoholu ohrožuje zdraví,“ a k tomu stále probíhá import vín nejistého původu za nereálně nízké ceny.

Která vína jsou mezi Čechy nejoblíbenější? A jak se liší chutě v Čechách a na Moravě?

Velmi záleží na edukaci a zkušenostech s konzumací vína, která se neustále zvyšuje, díky přístupu k vínům z celého světového vinařského trhu. Odrůdově jsou už léta velmi poptávané Ryzlinky vlašské a rýnské. U ostatních odrůd se obliba z roku na rok mění. Několik posledních let je vyhledávaná Pálava, která zaznamenává posun preferencí od sladší k sušší podobě. Konkrétně u nás je jako jedna z prvních tradičně vyprodána sladší Saphira (rezistentní dorůda) z řady Organic.

Neplatí to stoprocentně, ale hodně konzumentů z Čech preferuje vína s vyšším obsahem cukru, na rozdíl od moravských, kteří častěji sáhnou po víně s nižším cukrem.

Mění se v posledních letech chutě zákazníků? Vidíte větší zájem například o bio produkci nebo nízkoalkoholická vína?

Podle posledních informací, hlavně u mladé generace, je zvýšený zájem o vína s nižším alkoholem (do 12 % obj.), o biovína a o vína s „bublinkami“. A samozřejmě, že na tuto poptávku musí vinaři reagovat.

Jak se změnila poptávka a návyky lidí po pandemii?

Nejvíce se změnil způsob prodeje. Výrazně se zvýšil přímý prodej zákazníkům přes e-shop a přetrvává to dodnes.

A co válka na Ukrajině nebo ekonomická krize? Ovlivňují tyto faktory prodej českých vín hodně?

Naše zkušenosti jsou takové, že prodej neovlivnila válka na Ukrajině ani ekonomická krize, ale nekonečné diskuze „renomovaných“ ekonomů o zavedení spotřební daně a hlavně zrušení daňové uznatelnosti nákladu při nákupu vína pro firmy.

V posledních letech mělo kvůli nečekaným teplotním výkyvům mnoho zemědělců problémy s úrodou. Jak se to podepsalo na pěstování vína? A co speciální druhy jako ledové nebo slámové víno? Přejí jim podmínky v Česku?

Naše vinařství zatím nemělo výraznější problémy s jarními mrazy, i když jsou častější a intenzivnější. Máme výhodu v tom, že většina našich vinic je na jihozápadních svazích Pálavy, a tam se mráz zatím neudržel. Slámová ani ledová vína nevyrábíme, ale jsou roky, kdy máme produkci polosladkých a sladkých vín. Důvodem je vysoká vlhkost v okolí Pálavy způsobená Novomlýnskými nádržemi na řece Dyji, a také deštivé počasí, které pravidelně přichází během vinobraní. Na dozrávání hroznů má vliv vlhkostí vznikající ušlechtilá plíseň šedá - Botrytis Cinerea. Ta dokáže dotlačit cukernatost hroznů do kategorie Výběr z cibéb, kdy koncentrace cukru před fermentací je výše jak 320 g/l.

Léto a sezona festivalů se pomalu blíží. Na kterých akcích budeme moci vaše vína ochutnat?

Vinařství Volařík představuje tradičně celý nový ročník v Praze v hotelu Mandarin Oriental a na vinařství v Mikulově. V Praze mohou příznivci našich vín ochutnat přes 30 šarží vín ročníku 2024 v sobotu 21. 6. od 17 do 19 hodin, v Mikulově první srpnovou sobotu, tj. 2. 8. od 16 do 20 hodin.

Účastníme se každoročně také akcí Otevřené sklepy Dolní Dunajovice-Březí, která letos probíhá 10. - 11. 5. a Mikulovské otevřené sklepy, letos v termínu 5. 7. Budeme součástí nové akce Mikulovští vinaři v zámecké zahradě (2. - 3. 5.) a druhého ročníku Nočních otevřených sklepů Mikulov (25. 7.)

Z festivalů mimo jižní Moravu vyrážíme do Plzně (25. - 26.4. a 26. - 27. 9.), do Domažlic (24. 5.), Poděbrad (8. - 9. 8.) a na Slovensko do Galanty (14. - 16. 8.).

A otázka na závěr - které víno považujete za vaší vlajkovou loď?

Od začátku existence Vinařství Volařík považujeme za nejdůležitější odrůdu, která historicky patří do pálavského regionu - Ryzlink vlašský.