„Člověk by měl do oboru něco přinést,” říká František Jungvirt

Sklářství píše v Česku příběhy, které snoubí eleganci, kvalitu a historii řemesla. V této éterické sféře se pohybuje také designér a sklářský výtvarník, jehož tvorba překračuje hranice řemesla a stává se uměleckým vyjádřením hlubokého respektu k tradici i touhy po inovaci. Ve své práci propojuje minulost s přítomností i starobylé techniky s moderním designem, aby dal vzniknout objektům, které nejsou pouhými artefakty, ale nositeli emocí, příběhů a vizí. O cestě sklářského výtvarníka a o odvaze vdechnout průzračné hmotě duši jsme si povídali s Františkem Jungvirtem.

Krásný den, pane Jungvirte, vy jste se v Česku zapsal do povědomí jako designér a sklářský výtvarník. Jak jste se k tak originálními oboru dostal? Stojí za tím nějaký příběh?

Pocházím z Vimperka, kde jsem odmala navštěvoval Základní uměleckou školu. Dříve tu bývala i sklárna Jiřího Kozla. Jelikož dědeček před mým narozením pracoval jako brusič skla, měli jsme jej doma plné vitríny a na sklo jsem se vyptával. Právě on byl tím, kdo mě do sklárny poprvé vzal.

Jak vypadali vaše začátky? Pracoval jste nejprve jako zaměstnanec, nebo jste rovnou založil vlastní značku?

Po střední škole (OA, SOŠ a SOU Třeboň, obor Uměleckořemeslné zpracování skla se zaměřením na malbu skla) jsem nastoupil na UMPRUM, do Ateliéru skla pod vedením Ronyho Plesla. Ten nás učil, abychom si nedávali malé cíle a nebáli se překonávat nejrůznější překážky. I díky jeho podpoře jsem založil vlastní značku františek jungvirt, a to již během studií. Stejně tak jsem se ještě při škole stal kreativním ředitelem sklářské značky. Dnes se už naplno věnuji jen té své.

Co vás na skle nejvíce baví?

Sklo je fascinující materiál s nepřebernou škálou možností a vlastností. Může být transparentní, opakní, lesklé nebo matné, zdobené brusem, rytinou či malbou. Lze s ním pracovat za horka u sklářské pece, ale i za studena. Možnosti jsou takřka nekonečné. I proto ve své tvorbě více tíhnu od designu k uměleckým objektům a výtvarnějšímu pojetí, kde se tvárnost skla projeví naplno.

Jako designér výrobků se také někdy zapojujete do samotné výroby? Nebo je vaše role čistě kreativní?

Vystudoval jsem malbu skla, které se osobně věnuji. Přímo do výroby na huti se ale nezapojuji, byť jsem ve sklárně často přítomen a dohlížím na každý krok. Lidi často překvapí, že jeden produkt projde až dvanácti páry rukou. Každý sklář má svůj úkol, každý se specializuje na něco jiného. S jednou vázou kolikrát objedu tři různé sklárny v republice, kde mi udělají potřebné úpravy.

Například vázy z kolekce Animals by nikdy nevznikly bez umu sklářského mistra Martina Štefánka z Desné. Modelování zvířat do 3D podoby, která se poté ještě zatepla lepí na vázu, je složitá a náročná technologie, kterou já sám neovládám. Těší mě, že máme v Česku takto šikovné řemeslníky, a současně mě trápí, že mnozí z nich jsou již v předdůchodovém věku a nemají komu své znalosti předat.

O vás je známo, že jste spolupracoval se značkami jako Moser nebo Ajeto. Jak taková spolupráce probíhá? A přišli s nápadem na společný projekt oni nebo to byla vaše iniciativa?

Ve většině případů mě značky ke spolupráci oslovily. Nejedná se přitom jen o sklářské značky, ale i firmy z jiných oborů. Navrhoval jsem například speciální kolekce pro hotel Four Seasons, kosmetický salon Maison Sisley, automobilku DS, květinářství Provoní, kadeřnictví Red salon a letos plánuji spolupráci s hodinářstvím PRIM Manufacture.

Každý návrh začíná kalkulací. Ze všeho nejdříve si musíme vyjasnit, v jaké cenové hladině se má výsledný produkt či objekt pohybovat. Každá technika, způsob barvení a zušlechtění jsou jiné a finančně různě náročné. Proto designer potřebuje dopředu vědět, kde jsou jeho hranice. Teprve poté začnu tvořit konkrétní návrh, v němž na vše zmíněné beru ohled. Nepouštím se ale do projektů, kde bych se měl vzdát ruční výroby a řemeslnosti.

Česká sklárna Ajeto je součástí společnosti LASVIT. Ta se věnuje především návrhům a výrobě zakázkových světelných instalací i dalších velkoformátových skleněných projektů. Byla by pro vás zajímavá například i tato forma spolupráce?

Pokud by takováto nabídka přišla, nebránil bych se jí. Sám nyní vyvíjím koncept osvětlovacích objektů pod vlastní značkou. Rád zkouším nové věci a překonávám nové výzvy, kterou by návrh svítidla určitě byl.

Dostalo se k nám, že vaše renomé již dávno pokořilo hranice naší republiky a všimlo si vás už i newyorské Muzeum moderního umění (MoMA). Co je na tom pravdy?

Nedávno mě v Košířích navštívil Seth Dager z newyorského Muzea moderního umění. Chtěl si prohlédnout studio, a dokonce si pořídil jednu z mých váz. Bylo to velmi příjemné setkání. Možnost spolupráce jsme také otevřeli, ale jednání jsou v začátcích, takže nic není dané. O spolupráci jsme mluvili jak přímo s muzeem, tak jejich design shopem.

Na vašem webu frantisek jungvirt nás velmi zaujala kategorie Craft, plná váz se zvířecími motivy. Podle čeho vymýšlíte nové kolekce? A je příroda vaší jedinou inspirací nebo se porozhlížíte i jinde?

Moje tvorba se nejčastěji točí kolem přírody, ale také čerpám ze svého radostného dětství a rodné Šumavy. V neposlední řadě se rád inspiruji starými technikami. Sklo má v Česku bohatou tradici, na kterou se rád odkazuji. Snažím se ji udržet z pohledu řemesla a posouvat i obor samotný někam dál. Častokrát tedy experimentuji nebo jdu za hranu některých možností. V sekci Craft na svém webu prezentuji právě projekty, kde ukazuji vysoké sklářské řemeslo a představuji sklářské mistry za jednotlivými kolekcemi. Nachází se zde tak ručně malované, broušené a hutně modelované kusy.

Jaký probíhá proces vymýšlení nových kolekcí? Máte nějaký konkrétní rituál nebo způsob práce, který vždy funguje?

Čistý pracovní stůl, podkresová hudba (například Sting, The Weeknd nebo Cleo Sol), dostatek světla a klid. To jsou optimální podmínky, při nichž se mi přemýšlí a pracuje nejlépe.

Sklo je recyklovatelný materiál. Jak se celkově stavíte k dnešním trendům v recyklaci a udržitelnosti? A lze v tomto oboru najít ještě další cesty jak vyrábět s menšími dopady na planetu?

Ano, jednobarevné střepy lze snadno roztavit a znovu použít. Do nové várky skla jich mohu přidat až 30 %. Ve chvíli, kdy kombinuji dvě a více barev je to už složitější.

Můj přístup k šetrnosti přírody spočívá hlavně v tom, že nechrlím tisíce kusů skla, ale vytvářím objekty s vysokou přidanou hodnotou, ke kterým už z principu lidé přistupují s respektem. Také často pracuji s tématy, jimiž nabádám k ochraně a respektu přírody. Pokud navrhuji sklo pro značky, snažím se zejména vytvářet kusy tak, aby negativní dopad ve výrobě byl co nejmenší.

Vraťme se ještě k vašim začátkům. Co zpětně považujete v tomto businessu za nejnáročnější? S jakými výzvami se designéři musí nejvíce potýkat? A jaké dovednosti považujete za klíčové pro úspěch ve sklářském oboru?

Myslím si, že je důležitá přirozenost, ale také pokora a úcta k materiálu, řemeslu, oboru i lidem, kteří v tomto odvětví pracují. Dělat sklo je kolektivní práce a je zde potřeba spousta odborníků. Člověk by neměl dělat věci jen za účelem výdělku nebo zviditelnění. Měl by oboru také něco přinášet a myslet na jeho udržitelnost pro další generace.

Složité je samozřejmě se prosadit a uživit tímto oborem. Když vám řeknu, že za hodinu práce jen u sklářské pece se pohybujeme v částkách vyšších než 15 000 korun, dovedete si představit, jak nákladné je sklo dělat. A to se nebavíme o marketingu a dalších věcech, které jsou k úspěchu značky a umělce také potřeba.

Klíčové je myslím nedělat věci bezhlavě. Důležité je uvažovat dopředu, a to jak při samotné výrobě, tak v marketingu. Každý designer a značka by měla vědět, co vytváří a umět tu hodnotu správně nacenit i prodat.

Jaké by bylo vaše doporučení pro mladé designéry, kteří by se chtěli vydat ve vašich šlépějích?

Řekl bych, že představa mladých designerů je dnes hodně o úspěchu v ohodnocení, potažmo ve statistikách na sociálních sítích. Každopádně je třeba si uvědomit, že za úspěchem stojí spousta práce. Ne každý musí být světoznámý umělec. Myslím, že je důležité si uvědomit uvnitř sebe, co chci dělat, co tomu chci obětovat a v jakém prostředí se budu cítit dobře. Vidím u spousty mých vrstevníků uzavírání se do sebe sama a sklony k depresím. Není přitom špatné být součástí nějakého většího studia, být řemeslníkem nebo se zabývat jiným odvětvím oboru.

Na čem aktuálně pracujete a co můžeme od františek jungvirt studio očekávat v blízké budoucnosti?

V květnu uvedeme s fashion designerkou Ivanou Mentlovou společnou kolekci váz. Také mě čeká již zmíněná spolupráce s PRIM Manufacture. V neposlední řadě plánuji rozšířit loni uvedenou kolekci Animals o nové kousky.

Jaký je váš největší profesní sen? Čeho byste chtěl ještě dosáhnout?

V nedávné době jsem si již několik snů splnil, ať už se jednalo o otevření vlastního studia v pražských Košířích, nebo vydání katalogu Jungvirt, shrnujícího mou dosavadní tvorbu. Určitě mám i další, zatím nesplněné sny, k nimž krok za krokem mířím a pracuji na jejich vyplnění. Jaké to jsou ale prozrazovat nebudu.