„Většina problémů je jen strach z neznámého,” říkají zakladatelé survival tréninku Přežij TO!

Přežít neznamená jen rozdělat oheň bez sirek a postavit přístřešek z větví. Znamená to především naučit se zvládnout vlastní strach, popostrčit vůli a důvěřovat sobě i lidem kolem. Trojice instruktorů - Richard Šmíd, Zdeněk Martínek a Joseff Bulák - která stojí za českým survival kurzem Přežij TO!, věří, že většina krizových situací se dá zvládnout jen díky chladné hlavě a základním principům přežití. A jejich kurzy neslibují televizní show, ale reálnou zkušenost. Tedy návrat ke kořenům, dřině i překonávání hranic, které si mnohdy vytváříme jen sami v sobě.

Krásný den, Richarde, Joseffe, Zdeňku, vy stojíte za založením českého survival kurzu Přežij TO! Co stojí za tímto nápadem? A jak jste se dali dohromady právě vy tři?
Richard: Mnoho let se zajímám o různé techniky přežití. Záměrně si své pobyty v přírodě dělám těžší jen proto, abych tyto techniky zkoušel v praxi a celkově je vnímám jako formu sebezdokonalování. Proto se u mě zrodil nápad začít učit i širší veřejnost právě tomu.

Velkou náhodou jsem se poznal se Zdendou, který mě dlouhodobě sledoval skrze jiné moje aktivity, a jelikož Zdeněk dělal 5 let instruktora survival pobytů, byl to už jen krůček k tomu, aby mi představil svého kamaráda Josefa, který je též instruktorem dlouhé roky a společně jsme založili projekt Přežij TO!

Joseff: Před více než 10ti lety, kdy jsem byl požádán, abych zaskočil za jednoho instruktora, který musel pracovně opustit republiku a od té doby jsem se tomu věnoval profesionálně. Ve firmě jsem se seznámil po čase se Zdeňkem, který doplnil náš team. S Richiem jsem se seznámil právě přes Zdeňka. Vlastně to celé byla shoda náhod. Ale také tím, že člověk jde štěstí trochu naproti a obklopuje se lidmi, kteří mají stejný životní postoj.

Zdeněk: I já to beru jako velké štěstí na lidi. V minulém projektu, kterého jsem byl součástí několik let, jsem potkal Pepu, který je nekonečná studnice moudrosti. Poté velkou náhodou i Ritchieho a zjistil jsem, že naše zájmy míří stejným směrem, a to v době, která vyhovuje nám všem. Ten směr Ritchie pojmenoval Přežij TO! a dnes dává smysl nám všem.

Když se řekne „survival“, spousta lidí si vybaví známou televizní show. V čem se Přežij TO! liší od této představy? Co přesně účastníci vašeho kurzu prožijí? A na co by se měli připravit?
Richard: V čem se liší naše kurzy od televizního Survivor? Spíš bych řekl, že se v ničem ani nepodobají. 🙂 Televizní show je jedna věc, reálný život druhá. Dobře, můžeme se bavit o tom, že křesání ohně a minimum jídla si je s našimi kurzy podobné, ale jelikož osobně znám jednu účastnici zmiňované TV show, tak vím, že to zákulisí je trochu jiné. Proto bych byl vlastně nerad, kdyby se naše kurzy nějakým způsobem připodobňovaly s TV show. 🙂

Joseff: Se soutěží to má dle mého společného jen to, že se to děje v přírodě. Ano, je zapotřebí postupně sbírat zkušenosti, dovednosti a získat psychickou odolnost, ale tam to celé asi končí. Soutěž je koncipována tak, aby hlavně bavila diváka. Kdežto kurz má rozvíjet všechny zmíněné dovednosti a posouvat hranice mentální odolnosti. Účastníci zjistí, že k přežití stačí opravdu málo a většina problémů je jen strach z neznámého. Celý život je ve své podstatě jednoduchý ale je to dřina. Stačí uvažovat, udělat pár maličkostí navíc a jejich situace v krizi se může rychle zlepšovat. Lidé by se měli připravit na to, že i když se jim nechce a je jim třeba zima, tak prostě musí ještě udělat něco navíc, aby získali potravu.

Zdeněk: Náš projekt je z velké míry o zážitku vnitřním každého účastníka. Není to show a nevypadalo by to přitažlivé pro diváka u televize, ale takhle se ta hra hraje a chceme aby to lidé i tak chápali. Nejde o to vyhrát nad vaším kolegou, ale společně dosáhnout cíle s co nejmenší ztrátou.

Vy sami jste v minulosti něčím takovým prošli?
Richard: Nikdy jsem žádný kurz přežití nepodstoupil. Nicméně dokázal jsem jako mladistvý přežít pět let na ulici a moje láska k netradičnímu stylu cestování mě přivedla do situací, o kterých můžu říct, že samy o sobě byly „kurzem přežití".

Joseff: Samozřejmě. Celý život je nějaká cesta sebepoznání a kurzů jsem samozřejmě absolvoval mnoho. Je třeba na sobě neustále pracovat a dívat se na svět jinou optikou než jen svou. Jen tak se člověk může posouvat dál a nestát na jednom místě a myslet si že vše dělá dobře.
Většina z mých zkušeností ale pochází z poznávání sebe na dlouhých cestách. Mám k životu někdy poměrně Darwinovský přístup, a co si neotestuji sám na sobě, tomu nevěřím. Někdy se prostě něco pokazí, a pak je třeba to vyřešit.

Zdeněk: Nějakými kurzy jsem si prošel samozřejmě, ale většinou čerpám ze situací přímo ze života, jelikož mi přináší spoustu zážitků, které kurz přežití připomínají. Ale největší škola jsou lidi okolo, se kterými jsem měl to štěstí přijít do kontaktu. Vyznávám cestu učit se z chyb ostatních. Budu ale nadále doufat, že ničím z toho co děláme, nebudeme muset „projít” reálně a vše zůstane jen v rámci výcviku, tréninku a koníčku.

Je Přežij TO! samo o sobě přípravou? Nebo je lepší trénovat už předem?
Richard: Náš level BRAVO, čili základní kurz je rozhodně skvělou, základní přípravou a je sestavený tak, aby byl víceméně pro každého. Je to taková vstupenka do dalších, těžších levelu a do světa připravenosti. Protože kdo je připraven, není překvapen. 🙂

Joseff: Kurz BRAVO je postavený tak, že každý, kdo přijde - ať už zkušený a nebo z běžného života - se postupnými kroky dostane z nuly až tam, kde by měl být schopen řešit většinu krizových situací s klidnou hlavou a sebejistotou. Nejde samozřejmě nasimulovat všechny situace, ale cílem je získat odolnost, rozhodnost a mít potřebné dovednosti. Pak už je to na každém z nás.

Zdeněk: První krok v kurzech - což jsou naše řekněme 3 naprosto základní kurzy - může absolvovat každý i bez jakékoliv znalosti pobytu venku. Chybějící věci dokážeme zapůjčit, nahradit, nebo i v rámci týmu dovybavit od kolegů (což je taky součást přežití, dokázat podělit se o věci). Předem účastníkům dáváme seznam věcí, podle kterých by se měl každý připravit a vše vysvětlujeme naprosto od základu.

Na co konkrétně tedy tento kurz účastníky připraví?
Richard: Náš kurz (bavíme se pořád o levelu BRAVO) naučí jak rozdělat oheň bez zapalovače a zápalek, jak si přefiltrovat vodu, postavit nouzový přístřešek. Naučí lidi pracovat s mapou a azimuty. Rovněž se zaměřujeme na základní zdravotnické dovednosti první pomoci. Učíme jak si obstarat potravu mimo civilizaci. A mnoho dalšího.

Joseff: Nepohodlí, improvizace, rozhodnost, ujasnění priorit. Situace už nastala. Teď je třeba si říci jak z toho ven a začít na tom postupně a logicky pracovat.

Zdeněk: Kurz účastníky připraví především na to, aby dokázali spoléhat sami na sebe a věřili, že zvládnou překonat nepohodlí, únavu, lehký hlad i spolupráci v týmu s neznámými lidmi. Naučí se nahlížet na základní lidské potřeby - jídlo, vodu, teplo, bezpečí – z jiného úhlu, než na jaký jsou zvyklí v běžném životě, kde je většina věcí samozřejmostí. Díky tomu si odnesou dovednost i odvahu připravit se, přemýšlet dopředu a dokázat si v životě zařídit to podstatné vlastními silami.

V případě vašeho kurzu pro přeživší se nabízí také otázka dnešní geopolitické situace a případné možnosti útoku ze strany Ruska. Chci říct, že to byl poměrně strategický tah - rozjet to celé v dnešní době. Bylo to takto plánované nebo se jedná o shodu okolností?
Richard: Jedná se o shodu okolností. Určitě to nebyl žádný marketingový plán. Je ale pravdou, že si myslím, že od konce studené války je teď aktuálně nejlepší doba na to, připravit se na možný válečný konflikt a na to, že budeme možná časem donuceni uchýlit se k některým technikám, které jsou širší veřejnosti neznámé. Rozhodně nechci šířit paniku, nebo hoaxy. Nicméně za mě je to tak, že není otázkou KDY, ale za JAK DLOUHO se tak stane.

Joseff: Jedná se jen o shodu okolnosti. Situace ve světě (klidně jen v Evropě) se za tu dobu, co se kurzům věnuji, změnila už tolikrát, že takto by se otázka dala položit vlastně každé dva roky. Byla tu uprchlická krize, ekonomická krize, pandemie, války, prostě všechny možné scénáře ,,apokalypsy” Do toho aktuálně máme poměrně často lokální blackouty. Věci o kterých jsme před 10ti lety skoro nesměli mluvit, protože to bylo strašení lidí se dnes děje na denní bázi. Připraven by člověk měl neustále, i když připravit se na vše prostě nejde. Je ale třeba vnímat, že svět se neustále vyvíjí, a my se mu musíme umět přizpůsobit.

Zdeněk: Nebyl to záměrně načasovaný krok vzhledem k dnešní situaci, ale velká náhoda. Tak je to ale občas nejlepší. Spíše je to odraz pocitu, který sdílíme. Že je potřeba posilovat osobní připravenost a ideálně i předávat tyto zkušenosti dál. Pokud naše kurzy mohou přispět k tomu, aby byli lidé lépe připraveni na krizové situace, aby převzali odpovědnost za sebe i své blízké, a tím nepřímo posílili i obranu státu, pak je to smysluplná cesta. Když se podíváme na odvahu, s jakou Ukrajinci každý den bojují, je zřejmé, že my si tu žijeme ve velkém pohodlí. Přestože všichni doufáme, že se u nás nic nestane, historie v kontextu s tím, co se děje dnes, naznačují opak.

Dá se říct, že ten, kdo projde vaším tréninkem, má reálnou šanci zvládnout i blackout, útok ozbrojených sil, nebo jiné krizové situace?
Richard: Ano, myslím, že tohle se určitě říct dá. Dá se říct, že člověk díky našimi kurzům bude rozhodně mnohem více připravený na zmiňované scénáře. A nejen na ty.

Joseff: Minimálně bude vědět, co vše mít připravené, jak s tím zacházet, a třeba jaké potraviny, v jakém množství, a kde uchovávat. Bude mít představu o tom, že není problém přespat lese, zorientovat se v terénu při nuceném přesunu, a kde hledat bezpečí.

Zdeněk: Řekl bych, že zvládnout se dá hodně, ale z velké míry tam hraje roli náhoda. Vy ale můžete tuto roli náhody snižovat, a to tím, že budeme mít znalosti, správné vybavení, jasný plán atd. V krizi je svět nespravedlivý a je to často otázka silnějšího. Ale i na to se dá připravit.

Zkušenosti získané během tréninku Přežij TO! se tedy nechají v životě využít, a to především během nepředvídatelných situací. Ale co naše běžná, každodenní rutina? Nechají se uplatnit i v tomto případě?
Richard: Záleží co je myšleno běžnou denní rutinou. Pro člověka, který tráví hodně svého času venku, v přírodě, na horách, a tak dále, rozhodně ano. Takové křesání ohně se dá trénovat vždy. Nicméně máme i variantu Urban survival, tedy přežití ve městě. Tady pak učíme věci, které se dají využít při každodenním, běžném životě.

Joseff: Po čase člověk zjistí, že malá mimořádná událost se děje kolem něj vlastně každý den. Stačí mít oči otevřené a nebýt lhostejný. Princip přežití nás může naučit, že není dobré nakupovat potraviny jen na jedne den, nebo dokonce večer, není dobré spoléhat se na to, že se o nás postará stát. Stačí například nevyjíždět nádrž automobilu do prázdné a mít připravený krizový plán. Vyhneme se tím zbytečnému stresu a předejdeme problémům. Dost problémů si ale způsobujeme i sami. Třeba tím, že vyrazíme do přírody bez powerbanky. Ono se to nezdá, ale mobilní telefon je velmi praktická pomůcka přežití. Člověk může také zjistit, že malá lékárnička v batohu může pomoci nejen při první pomoci, ale je v ní i spousta šikovných věcí pro běžný den.

Zdeněk: Naopak bych řekl, že rutina je důležitá součást přežití. Hlava si odpočine a uklidní (do jisté míry), když víte co a jak máte dělat. Pokud se vrátíte k rutině a dokážete jí udržet i během krize, tak je to velká pomoc. Stres, roztěkanost a unáhlená rozhodnutí mohou napáchat škody, a to nechcete. Říká se. Jdu se na to vyspat. Ale to není nic jiného, než si vyčistit hlavu a urovnat myšlenky, abyste mohli udělat lepší a uváženější rozhodnutí. Rutina vás usadí zpátky na zem, zbaví vás starostí, na které už nemusíte myslet (protože je děláte ve své rutině) a dokážete upnout pozornost jinam. Pokud se podíváme na východ - lidé se tam znovu snaží žít tak, jak vždycky žili a snaží se, aby je to dění moc ovlivňovalo. A to je důležité.

Co si myslíte, že je nejdůležitější pro přežití? Je to psychická odolnost? Nebo spíše praktické znalosti?
Richard: Na tohle existuje taková pěkná věc, které se říká pyramida přežití. Představte si pyramidu rozdělenou třemi pruhy od největší a nejširší základny az po malou špičku.

• Základnu tvoří vůle přežít.
• Prostřední bod jsou zkušenosti.
• Špičku, nejmenší část, tvoří vybavení.

Chápete? Bez vůle vám jsou zkušenosti a vybavení k ničemu. Vše je to propojené. 🙂

Joseff: Je To vždy souhrn všeho. Důležité je se z toho nesesypat, mít chladnou hlavu a stanovit si priority. Britové říkají, že když už u sebe mám nůž, tak to není přežití, ale kemping. Jde to tedy i zcela bez materiálního vybavení, ale je dřina. Čili má odpověď je, že nejdůležitější je chladná hlava a základní znalosti.

Zdeněk: Za mě celkově přežití (zvládnutí krize, prostě cokoliv takového a to i nenutně spojeného s nějakou apokalypsou) stojí na 3 nohách. Psychická odolnost a znalosti jsou 2 z nich. Lehce bych řekl psychická odolnost má navrh, ale ne zase tak moc. Samy znalosti ve vás budují sebevědomí a posilují víru v to, že to zvládnete. Opět se tedy vracím k tomu mít plán, vědět co dělat a dělat správná rozhodnutí. To jsou znalosti. Naopak pokud se „sesypete” kvůli tomu, že je vybitý mobil a nekouknu se na tiktok, tak je něco špatně už na začátku. 🙂

Do jaké míry jde ve vašem kurzu právě o fyzickou kondici? A do jaké o psychickou odolnost?
Richard: Fyzická kondice a psychická odolnost jdou spolu ruku v ruce. Na kurzech učíme vyváženosti a záměrně účastníky vystavujeme několika formám tlaku tak, aby si uvědomili, jak je důležité hlídat si energii a umět zachovat chladnou hlavu.

Joseff: Lidské tělo je neuvěřitelně odolné a ze svých zkušeností mohu říci, že vydrží mnohem více, než si myslíme. Zažil jsme případy, kdy i se zlomeným kotníkem se dá dojít do civilizace, dá se přežít neuvěřitelné počasí bez řádného vybavení a vydržet bez vody i když si člověk myslí, že už nemůže jít dál. Určitě je dobré být fyzicky připraven, ale mnohem těžší je na pár hodin usnout a načerpat energii v době, kdy mému tělo není dobře a situace je náročná. Někteří z nás mají například v hlavě vypínač a usnou kdekoliv. Ale takových je málo. 😀

Zdeněk: Jde to v ruku v ruce. Fyzička je ta třetí noha, na kterém to stojí. Buduje ve vás víru v to, že to zvládnete, poznáte sami sebe a podpoří celkové snažení. Nesnažíme se ale na kurzu lidi udřít. To není cílem. Je to mix obojího. Aby to byl pro účastníky impuls k tomu, nad tím alespoň přemýšlet. Obojí je zásadní, na obojím se musí pracovat a obě části by měl v sobě každý poznat.

Setkali jste se už někdy s účastníkem, který to úplně nezvládl a musel kurz vzdát? Jak taková situace probíhá?
Richard: Ja zatím ne. Ale kluci takovou zkušenost mají.

Joseff: Mnohokrát jsme se s tím setkal v minulosti. Scénáře jsou vesměs tři. Zranění a tam je to jasné. Prostě nemá cenu jít dál, když dojde na nácvik. Zdravotní problémy, zažívání, migrény, alergie. Je toho tolik, co nás jako lidstvo trápí. A nakonec hlava, která si řekne že to už stačilo. Zažil jsem i případy, kdy si lidé sami sobě lehce ublížili, aby mohly odejít, a dokázali si to sami před sebou obhájit. Samozřejmě i situace, kdy je kolektiv nepřijal, a tak sami odešli. Protože prostě stáli „mimo” a nikdo s nimi nespolupracoval. Největší nepřítel ve skupině je ale lenost a ego.

Zdeněk: Samozřejmě, ale není to tak časté, jak si lidé myslí. Většinou je to jen o tom, že lidé zjistí, že to není pro ně a nemají motivaci kurz dokončit. Pokud mají motivaci, jde vyřešit skoro všechno, a my je jako instruktoři i podporujeme v jejich snažení. Říká se, že skupina je tak slabá, jako nejslabší článek. A je to pravda. Proto dbáme v kurzech na to, aby se účastníci hlídali navzájem, pomáhali si a snažili se úkoly zvládnout ve skupině bez toho, aby nějaký člen skončil únavou, vyčerpáním, nebo hlady.

Kdo je vlastně typickým účastníkem Přežij TO!? Jsou to spíše mladí dobrodruzi, nebo například i lidé středního věku, kteří hledají nové zkušenosti?
Richard: Myslím, že nemáme vyloženě cílovou skupinu. Hlásí se muži, ženy, mladší i starší, dospívající. Kdokoliv.

Zdeněk: To je obrovský průřez, ale nikdo typický tam není a je to obrovská škála lidí od IT až po zálesáky. Učíme se celý život a zkušenosti a informace můžete získat i od lidí, od kterých byste to vůbec nečekali. Proto i někteří zkušení borci chodí na tyto kurzy. I pro nás je to škola, protože i my se neustále učíme a posloucháme právě i účastníky kurzů. Jelikož existuje spoustu cest k řešení jednoho problému.

Jak vnímáte odlišnosti v přístupu mužů a žen během survivalového tréninku? Jsou rozdíly mezi pohlavími výrazné, nebo se v okamžiku, kdy jde o přežití, stírají a všichni reagujeme podobně?
Richard: To je zajímavá otázka. Já osobně rozdíly ve vnímání vidím, ale určitě se nedá říct, že by hrálo roli to, zda je účastník muž, nebo žena. Ženy jsou v mnoha směrech pečlivější, muži bývají dost často ti, co jdou do všeho po hlavě. Vlastně mi přijde, že pokud je skupina smíšená, je to plus a lépe hledají vyváženost při různých rozhodováních, a tak dále.

Joseff: Nějaké rozdíly tam jsou. Všichni máme stejný cíl, ale cesty k němu jsou rozdílné. I z mého pohledu je lepší, když jsou zastoupeny obě pohlaví, protože se mísí pohledy na věc a přístup k řešení problému. Samozřejmě, díky tomu mohou vznikat i třecí plochy, ale tím vším je třeba si projít. To, že jsou muži lovci a ženy pečují o domácnost je jen zažité klišé. Ale rozhodně je jejich přístup diametrálně odlišný.

Zdeněk: Chlapi často jedou „na sílu” a chtějí to strhnout hned od začátku. To je přirozené a trochu i obrana na nastalou situaci - snažit se získat kontrolu a zvládnout to po svém. Jestli je to dobře, nebo špatně, to už záleží na situaci. Jelikož se může stát, že rychle „vyhoří”. Holky jsou často vytrvalejší a lépe se adaptují na delší stres. To v praxi znamená, že se to krásně doplňuje, pokud dokáží spolupracovat a postarat se jeden o druhého jiným přístupem.

Jak dlouho celý kurz trvá? Kde se odehrává? A především - kolik to stojí?
Richard: Kurzy jsou dvoudenní i třídenní. Část se odehrává v pražských Bohnicích. Jiné levely pak v lesích v ČR. Základní cena kurzu je 3 650 Kč.

Jaký je podle vás největší benefit, který si člověk z vašeho kurzu odnese?
Richard: Nové zkušenosti, vědomí toho, že zvládl vystoupit ze své komfortní zóny a sám sobě dokázal, že zvládne víc, než si do té doby myslel. To přece musí těšit každého. 🙂

Joseff: Život někdy umí být tvrdý, ale je třeba vždy problémům čelit a jednat s rozmyslem. Myslím, že vystoupit ze své sociální bubliny, pohodlného života a zjistit, že na to máte, je super!

Zdeněk: Kromě toho, že má tu skvělou možnost poznat Pepu a Ritchieho, tak i „bezvýznamný” certifikát na stěnu a pocit, že dal něco, nad čím by spoustu lidí ani neuvažovalo. Natož se rozhodlo tím projít. Zážitek o kterém může vyprávět a zkušenosti, které mu nikdo nesebere. A také sebevědomí v to, že se dokáže postarat. A to je celkem zajímavý mix za jeden víkend.

Pokud byste měli vybrat jedinou dovednost, kterou by měl zvládnout úplně každý člověk, která by to byla?
Richard: Ovládnutí stresu a paniky v krizové situaci. Protože od toho se odvíjí veškerý další postup. A to vás v Přežij TO! kurzech naučíme. 🙂

Joseff: Věřit si. Improvizace je přitom matkou pokroku. Někdy totiž stačí nezlomit nad věcí hůl, opřít se do toho a začít věci řešit systematicky.

Zdeněk: Jednu z dovedností, kterou považuji za nejdůležitější, je dovednost zvládnout sám sebe. Nevím jestli se tomu dá říkat dovednost, ale beru to tak. Zároveň to beru i tak, že je to celoživotní cesta a trénink, který nikdy nekončí. Každý má nějaké problémy ať je považujeme za důležité, nebo ne. Každý svádí boj uvnitř sebe, i když o něm třeba neví, a může to být i otázka závislostí. Pokud takový člověk přijde na kurz, vím že to bude naprostá pohoda a celá skupina z toho bude jen těžit.