„Interiéry navrhujeme tak, aby obstály v čase,” říkají Pavel Nový a Vít Svoboda z 0,5 Studia

Dobře navržený prostor není otázkou okamžitého efektu, ale příběhem, který se odehrává v čase. Zakladatelé 0,5 Studia Pavel Nový a Vít Svoboda věří, že kvalitní architektura vzniká z dialogu, kontextu a schopnosti hledat řešení přesahující jednu módní sezonu. V rozhovoru odhalují svůj pohled na budoucnost bydlení, proměnu českého vkusu i to, jak technologie a umělá inteligence mění práci architektů.

Dobrý den, pánové Nový a Svobodo, vy stojíte za založením architektonického ateliéru 0,5 Studio. Jak tato spolupráce vznikla? Znáte se ze školy?
Pavel Nový: Dobrý den, studovali jsme spolu v ateliéru na pražské UMPRUM, u Jindřicha Smetany, tam jsme se seznámili.

Vít Svoboda: A několik let po škole jsme se rozhodli založit si společně studio. Začínali jsme s menšími projekty bytů a retailů, a postupně se nabalovali větší projekty.

Co je dnes na práci architekta nejtěžší? Kreativita, administrativa, nebo práce s klienty?
Pavel Nový: Řekl bych, že bude záležet na osobnosti každého, kdo tuto práci dělá a pro každého může být těžké něco jiného.

Vít Svoboda: Často jde o to vybalancovat všechny zmíněné kategorie. Asi bych dodal i nutnost kvalitní prezentace. A náročný úkol je také udržet jasnou a čitelnou koncepci návrhu, v celém průběhu spolupráce na projektu.

Jak moc se změnila očekávání klientů za posledních deset let? A jsou Češi otevřenění experimentům?
Vít Svoboda: Svým způsobem je každý projekt experiment. I když raději říkám prototyp. Pokaždé je jiné zadání, jiný investor a kontext. Díky zvyšujícím se nákladům ubylo středně nákladových zakázek, kde by byl výrazný experiment ještě možný. V tomto směru jsem mírně skeptický. Mizí i střední třída, která si mohla dovolit low-budget projekt čato spojený s experimentem.

Dá se tedy říct, že existuje něco jako „český vkus“ v bydlení?
Pavel Nový: Nemyslím si, díky globálním trendům a inspiraci mizí autentické pojmy. Často se operuje s vyprázdněnými pojmy „skandinávský styl, industriální přístup, atd. Ale nějak mi to nevadí. Alespoň se dá vycítit co investora oslovuje a posunout tak návrh vlastním směrem.

Existují prvky, které jste dříve klientům rozmlouvali, a dnes je doporučujete?
Pavel Nový: Pracujeme s ověřenými prostorovými a funkčními principy. Pokud tedy dochází k nějakému rozmlouvání, tak je to spíše proto, abychom drželi vytyčený kurz, směřující k funkčním řešením.

Vít Svoboda: Já jsem rozmlouval a stále rozmlouvám spíš postupy při realizaci, kdy si investor chce řešit stavbu subdodávkami a nemá s tím zkušenost.

My jsme společně několik vašich projektů již představili. Co se podle vás za poslední roky nejvíc změnilo v tom, jak navrhujete a přemýšlíte o prostoru?
Pavel Nový: Ač má člověk osvojené jisté rámce a principy navrhování, pokaždé je aplikuje ve vztahu se zadáním a osobní spoluprací s klientem. Řekl bych tedy, že v rámci spolupráce se pokaždé jedná o unikátní proces, který může přinášet jistou míry proměnlivosti a to je vnější vliv, který přináší změny.

Vít Svoboda: Asi samotný způsob navrhování. Rád navrhuji v tandemu s kolegy, kteří u nás pracují nebo dříve pracovali. Jsem zvyklý spolupracovat sám nebo ve dvojici — práce tak jde rychleji a zároveň to umožňuje překonávat a neustále aktualizovat schémata, která člověk při návrhu přirozeně uplatňuje. Ať už typologická, kompoziční, materiálová nebo koncepční.

Jak bude podle vás vypadat ideální český byt nebo dům za například dvacet let?
Pavel Nový: Ideální pro koho? Těch ideálů bude spousta. Ale řekl bych, že stran prostoru a vybavení to v horizontu 20 let s ideálem bude dost stejné, jako teď. Lidé budou mít stejné potřeby, které budou generovat stejná řešení. To co je navíc a vyvíjí se, je estetika a technologická řešení.

Vít Svoboda: (Bude mít splacenou hypotéku.) Je to ale opravdu těžká otázka. Dá se asi říct, že ideálem u nájemních prostor a menších bytů bude funkčně vybavený interiér s dostatkem osobního prostoru — právě ten je dnes nejcennější. U bytů a domů v osobním vlastnictví se pak budou střídat trendy inspirované retro estetikou, současným designem i „raw“ přístupem. Ten je často spojen s nízkým rozpočtem – což do budoucna díky zvedajícím se cenám za práci a materiály asi nebude jinak.

Jaké interiérové trendy podle vás stárnou nejrychleji?
Vít Svoboda: Asi ty trendy, kde se sleduje spíše trend než logika prostoru a  reálné potřeby. Také ale dost záleží na kvalitě provedení vyrobků – díky špatné kvalitě se věci mohou dříve než by zestárly trendově.

Pavel Nový: Samo slovo trend znamená směr, průběh, tendenci, a k tomu růst, stagnaci a pád. Ve světě módy a interiérů jsou to cykly, které se opakují. Ty prvky, které rychle stárnou jsou za mne spíše doplňky, volný nábytek a barevnost. My interiéry navrhujeme tak, aby fundamentální prvky obstály déle než jeden módní cyklus.

Co si myslíte o současné popularitě béžových a minimalistických interiérů?
Vít Svoboda: Není to úplně moje preference, ale zároveň proti tomu nic nemám. U nás ve studiu občas pracujeme i s přístupem, kdy je interiér řešen spíše jako neutrální bílé pozadí pro investora na jeho osobní věci.

Pavel Nový: Investor na to musí být určitým způsobem nastavený a přemýšlet v čase. Tedy jak se byt nebo dům bude postupně zaplňovat a jestli jeho osobní věci nakonec nezahltí to původně čisté bílé či béžové pozadí. Až čas pak ukáže, jestli mu takový koncept skutečně sedl.

A co téma udržitelnosti? Co dnes podle vás znamená skutečně udržitelná architektura?
Pavel Nový: To je velmi komplikované téma, která by si zasloužila širokou diskuzi s odborníky i z jiných odvětví. Já bych se ale asi ptal, může být architektura skutečně udržitelná?

Vít Svoboda: U dřevostaveb jde hlavně o využití dřeva jako obnovitelného materiálu. V Evropě tvoří dřevostavby přibližně 10 až 30 % obytných domů.

Udržitelnost ale neznamená jen nové domy a technologie. Často může být udržitelnější kvalitní rekonstrukce starší budovy, což je důležité hlavně v evropských městech s historickou vrstvou a památkami.
V interiéru a menším měřítku jde především o používání kvalitních a trvanlivých materiálů. Obecně udržitelná architektura znamená úsporu energie, citlivou práci s místem a klimatem, vhodné materiály i dobré prostředí pro život.

Vidíte budoucnost ve dřevostavbách, modulárních stavbách nebo hybridních materiálech?
Vít Svoboda: Částečně ano, podíl dřevostaveb na trhu totiž postupně roste. V Evropě je například stále silnější trend prefabrikace a typizace staveb, stejně jako celkový nárůst podílu dřevostaveb. Zároveň má však Česká republika i Evropa velké množství historických budov, a proto budoucnost leží také v rekonstrukcích. Ostatně to potvrzují i mezinárodní ceny a oceňované projekty, mezi nimiž se často objevují proměny starších objektů. V mnoha případech dává větší smysl jejich obnova, adaptace a nová definice než demolice a výstavba zcela nového domu.

Myslíte si, že se v Česku dostatečně mluví o cirkulární architektuře a znovuvyužití materiálů?
Vít Svoboda: Myslím, že se v Česku o těchto tématech mluví dostatečně, ale chybí samotná realizace. Tento trend se navíc u větších projektů mnohdy používá spíše jako forma greenwashingu. U developerských projektů je pak až úsměvné, když se bytový dům propaguje jako udržitelný projekt, a v druhé větě je promováno že obsahuje velké množství „investičních bytů“ 1+kk a 2+kk.

V dnešní době je horkým tématem také umělá inteligence. Jak moc vám vstupuje do práce AI?
Pavel Nový: Využíváme AI občas k prověřování modelů a rychlých 3D renderů, nebo k získávání informací. Často kreslíme první koncepty ručně, případně si myšlenky formulujeme textově či verbálně. U větších zakázek AI jistě najde své uplatnění a výhodu bude mít ten, kdo dokáže práci s ní efektivně začlenit ve svůj prospěch.

Co tyto technologie architektům berou? A co jim naopak dávají?
Vít Svoboda: Práci architekta vždy ovlivňují nástroje a programy, ve kterých pracuje. Určitá generičnost řešení se časem dostaví vždy, zatímco formální i obsahovou hloubku projekt často získává díky spolupráci více tvůrců, nebo jednoduše díky času samotnému. Myslím si proto, že návrhům ubírá více právě absence času na projekt a diskuze nad ním, než použité technologie.

Mají vliv na očekávání klientů také sociální sítě? Jak moc dnes klienti přicházejí s inspirací z Pinterestu, Instagramu nebo TikToku?
Vít Svoboda: Určitě vliv mají. Často se nám stává, že investoři uvádějí reference z pinterestu bez kontextu, často i naše starší projekty jako reference. Obecně je ale dobře, když existuje něco, od čeho se dá „odpíchnout“.

Pavel Nový: Pinterest je dominantní. Klienti ale také často zpracovávají vlastní dokument se zadáním

Máte pocit, že sociální sítě zlepšily vkus veřejnosti, nebo spíš vedou k uniformitě?
Pavel Nový: Sleduji spíše jistou uniformitu ve vztahu k módě. Interiérová tvorba je více specifická, má užší rozsah konzumentů a k jejímu šíření lze využít širokou škálu médií a platforem. Mám za to, že ale vyžaduje jistou míru zapojení do tématu.

Vít Svoboda: Oboje. Obecně se ale dá říci, že poptávka po architektech roste, a to i díky médiím — jak tradičním, tak sociálním sítím. Nejčastěji se však jedná o interiéry a menší projekty a rodinné domy.

Co vás osobně nejvíce inspiruje?
Pavel Nový: Pro svou práci často čerpám inspiraci z realizací z druhé poloviny dvacátého století, z ,,brutalistiních“ ale i běžných staveb a jejich detaily a vizuálního jazyka. Není to však jen zájem o jednotlivosti, ale o systém jako celek.

Vít Svoboda: Dlouhodobě jsem se zajímal o ruskou avantgardu v architektuře a některé její přístupy mě určitě ovlivnily. Podprahově asi hlavně kompoziční řešení, která vycházejí z přehodnocování programu a zadání. Stejně tak mě ovlivňuje hudba, která má čitelnou strukturu a srozumitelnost, nebo kresba, které se dlouhodobě věnuji. V architektuře ale hraje velkou roli také zadání a dialog s investory. K většině řešení člověk dochází skrze pochopení samotného zadání.

Současné portfolio 0,5 Studia tvoří výhradně české projekty. Neláká vás možnost realizovat něco také mimo Česko?
Pavel Nový: Ne zcela, máme i pár výprav přes hranice. Na takových zakázkách může být osvěžující jiný kontext a nové inspirační podněty. Ale Česko je samo o sobě dost ozmanité a inspirativní.

Vít Svoboda: Lákavé by to určitě bylo, ale vyžadovalo by to větší úsilí a cílené zaměření na zahraniční trh. Objem zakázek, kterým se věnujeme, zatím spíše generuje poptávku na našem území. Uvidíme časem — třeba se takových příležitostí naskytne více.

Kdybyste mohli navrhnout jeden projekt kdekoliv ve světě, kde a proč by to bylo?
Pavel Nový: Byl by to jeden jediný projekt, nebo jeden z mnoha jen kdekoliv? Mne by aktuálně lákala nějaká forma funerální architektury, hrobka, obřadní síň, či krematorium. Místně to asi úplně usadit neumím.

Vít Svoboda: Nikdy jsem nad tím vlastně neuvažoval. Ale tak pokud bych měl asi řešit v konetxu co je potřeba, tak dostupné socální bydlení, klidně v Čr. Pokud bych to bral podle sebe, tak mě baví plavání takže bazén či lázně klidně spíš ve městě než v přírodě.

Co by měl každý začínající architekt určitě vědět, než začne navrhovat své první projekty?
Pavel Nový: Myslím že jako v životě jsou některé zkušenosti, které se předat nadají a další témata se neučí, nebo nedají učit na škole. Těch témat na začátek může být opravdu hodně. Doporučil bych, aby si takový začínající architekt dobře vytyčil vztah ke klientovi a to jak mu tento vztah zasahuje do procesu navrhování.

Vít Svoboda:  Je to těžká otázka. Ale určitě by se něměl soustředit na to co na jeho práci řeknou další architekti – to nebudou jeho klienti. Já často uvažuji spíš tak, že vím a řeším, co nechci. Je asi dobré vědět, jestli chce pracovat někde v ateliéru, sám, nebo si založit studio s více lidmi. Stejně tak je důležité ujasnit si, jakému tématu se chce věnovat — to pak často definuje i jeho další zakázky. Je ale těžké nalinkovat si budoucnost dopředu. Vždy záleží i na tom, z jakého socio-ekonomického prostředí člověk startuje. Obzvlášť v dnešní době.